Zimní radovánky II

Jeskyňka

19.12. Sasko. Dnes po dlouhé době se Zákořem a Magnusem. Nechám se vysadit u hotelu a jdu na Eiszeit. Podmínka dobrá, sucho a ledový vítr. Po rozlezu překvapivě zjišťuji, že mám dnes problém přidat levou ruku do lišty. Včera se sice trochu cvičilo, ale že by až tak? Dobré je, že jsem schopný napálit lepší levou lištu pravačkou, zkouším tedy protáhnout do madla mocným krokem. Levou dírku můžu vzít jen na dva, i tak chybí snad jen centimetr. Různé nohy, různé polohy, padesát pokusů, hodina, vykouslá kůže v ukazováku. Dnes to balím, ale ještě jsem tu neskončil. Cenťák k parádnímu A+ je pro mě velká motivace. Půlhodinový pochod do jeskyně, mezitím dorazil i Kadej, polská legenda a dobrý parťák. Magnus chce velký číslo a tak zkouší týví+ion, třikrát pád v Ionu díky mokrému chytu, jeden pokus vynikající. Kadej dlouho nic a najednou BOOM a posílá TNT 8B! Pěkný zážitek a gratulace. Se Zákořem pendlujeme mezi Plastikem a Ionem.

Dlouhej a vysokej

Co dnes hodně potěšilo bylo vymyšlení jiné bety v Ionu, v podstatě z rozpažky po vývlaji celkem rozumně kroklé, až na jeden krok. Další hodně výživný den za námi.

Roof

24.12. Sasko. Holky na svátky na druhé straně republiky a venku jako na potvoru déšť, sníh a naopak. Navíc bloklá záda a stav těla a mysli za posledních pár dní kopíruje venkovní počasí. Proto vánoční výlet do Saska se Zákořem uvítám všema deseti. Celou cestu hnusně a mokro, na místě to samé, aspoň se projdeme. Kupodivu jeskyně vypadá alespoň naoko suše, super!!! Oba dnes nejsme v rauši, sváteční letargie, chvíli zkouším Sprint, ale kombinace mokrých chytů, psycho kroků a rozpětí kondora mě brzy zastaví. Oba si dáme výlez Iona, Tom jde zkusit Baikonur, tak jdu taky.

Pod Baikonurem

Dává dva slušné nálezy, ale třetí krok je těžkej. Já si zkusím Kosmo bez dírky a kupodivu se v tom docela hýbu. Asi třikrát tečuji chyt ve třetím kroku, kde už je vylezeno.

Kosmoplacky

Je hnusně, fouká a prší, tak jdeme zpět do nory. Plastik nula, Tom chvíli zkouší skákat, přesun k Ionovi. Dnes to není ono, nedrží to, i tak opět mírný progres. Příště v lepším stavu a podmínce budeme moudřejší. Nakonec příjemný sváteční den venku.

Sváteční milé překvapení

26-27.12. Dnes sám Multivánkem, máme sraz s Kadejem u Iona. A nebudem tu sami, na místě silní mlaďoši v čele s Lukášem aka Zerosem, aspoň budou matice. Rozlez opět delší a rovnou ve vlhkém Sprintu. Doráží Kadej a radí tři nohy, které z psycho Sprintu udělají pěkný a rozumně zkrokovaný boulder. Zkoušíme všichni, Lukáš postupně pěkné pokusy z TV show, já po pár trapných pádech na začátku z mokrých přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=5btndCOlLlI ). Moc pěkný boulder! Kluci ladí všechno možné, jdu zkusit Kosmodrom bez dírky, ale padám v dlouhém kroku stejně jako minule. Kadej z první a s převahou tří stupňů suše posílá. Konečně je čas na Iona. Chyt stále mokrý, ale i tak velký progres. Oba s Kadejem dolézáme ze země do vývlaje, radost! Z něj všechny kroky dobrý, kromě toho zapeklitého. Ten zlobí. Kadej nakonec udělá, ale žádná pohoda, stmívá se, jeden hovor a matice nechávám do zítra na místě...
 Ráno rychle na sedmou do Lídlu a rychle do Saska, aby to Magnus všechno stihl vylézt a oběhnout.

Výhled na hrad

Už v autě říkám Zákořovi, že dnes bylo v noci hodně teplo a vlhko..., no dneska krásný aktivní rest plný běhu s maticemi od čerta k ďáblu. U Endspielu mokro, jeskyně totál nahozená, Kosmodrom úplně bez mága. Přejezd do Hřenska, Lustig vlhký nelezitelný, Koyamada mokrý. Krásný výlet, díky kluci...

Mokré finále

29.12. Sasko. Na sobotu domlouvám sešnu s mladým Skáličem. Je extremně hnusně, Shiva půjde. A skutečně, dole kaluže, les prochcanej, tady suchoučko. Doráží Lukáš s Richardem, rozlez dnes rychlejší než obvykle, všechno drží jak nikdy. Bohužel jen do chvíle, než se ohřejí prsty, pak to začíná černat. Z rozpažky lehké, dáváme první pokusy, ale padáme v kumite, máme stejný program. Mně to přestává držet a po pár nálezech to vzdávám. Lukáš se ještě kousne, v klíčové první půlce vše klapne a moc pěkně přelézá, silák jeden. Pro mě ustrnutí, pravačka stále stejně slabá, za mě noční můra či Nemesis, či obé. Ještě zkusím výlezové sedmbéplusko, které překvapivě rychle posílám, pak ještě jednou na vidko
( https://www.youtube.com/watch?v=rAQSnKr-YLA ). Ostřejší na danou klasu řekl bych. Ještě se stavím na Středozem, kroky jdou odděleně nahned, po zahřátí prstů už si ani neprdnu, tahám vodu.
 A to bylo také poslední letošní lezení. Další rok za námi. Rok 2018 byl pro mě revoluční co se týká nových nebo znovu objevených opravdu kvalitních převislých směrů. Za takovými jsme ještě nedávno jezdili stovky kilometrů, teď je většina z nich kolem sta kilometrů od baráku. Sasko, Hřensko, Žitava, Poreba, Modřín, Bahra, pro mě projektů na zbytek lezeckých sil. Velkou zásluhu na tom má mlátička Magnus a také nezničitelný Džangli. U obou dvou borců byl obdivuhodný nárůst výkonnosti na podzim a někdy až nepochopitelná rychlost přelezů těžkých bouldrů. Přelézt 8B třetí den lezení za mokra nebo druhý den lezení za hodinu, to jsem kromě dvou Nejvyšších ještě nezažil. Hold dobře narostlý mladý maso, žádný prorostlý bůček. Ivka letos opět silná a efektivní, pár osmáček vylezla hodně rychle, překvapila v Czech stáře dvojce a samozřejmě v Gejtě, sílí, zraje a rozhodně nestagnuje. U mě už to bylo horší. Potěšil Progres low na jaře, výborné pokusy v Drakkarovi low, Polish staře, Gejtě low, Immanenzu, Polární záři, TSV, blablabla…. Bohužel skutek utek, prd a dva ořechy, na kdyby se nehraje, zkrátka vůbec to nebylo podle představ. Až do září vedro, hodně jsme cvičili, téměř bez varování se ozval úpon, síla v pravačce NENÍ. Hýbat se dá, ale k ideálu daleko. Snad se tělo ještě trochu zmátoží a podaří se chytit nějakou tu větší rybu. Naší Ivance už jsou tři roky, strašně to letí, Příští rok snad už poleze s námi, nebo by už aspoň mohla tahat matice :). Do roku 2019 (nejen) s hlavou vztyčenou... T.

Silvestrovské brodění