Zimní "radovánky" III

Díky, kluci

 Venku by psa nevyhnal, včera jsme po dlouhé době vcelku dobře zablbli doma na mučidlech a dnes poprvé konečně v libereckým Makaku. Magnus právě montuje paravánek, tak nám aspoň ukáže pár pěkných. Jsme tu skoro sami, bouldry pěkné, za tři hoďky jsme rozsekaní.

Zepředu

I zezadu

A v sobotu opět v Makáči, tentokrát i s Ivčou, abychom zjistili, jak jí to tu bude bavit.

Na hoďku a stačilo

Babička ji po dvou hodinách vysvobozuje a my se opět vcelku kvalitně vystřílíme. Začíná to tu ožívat, potkat se tu se starou dobrou pískařskou partou vždy potěší. Mára, Voďár, Raďas, tak zase někdy.
7.1. Sasko. V pondělí je sice opět nechutně, ale Džangli a Zeros opět řádili, jedu se vyvětrat do Saska.
V hlavě mám nedokroklý Eiszeit, tady by to mohlo jít. Celou cestu klasika mokro, bouldr sice jakože suchý, ale černí to, žádná hitparáda.

Opět na místě

Zajímá mě mohutný krok do madla, který zkouším určitě hodinu a půl. Různé nohy, polohy, dírka brutálně kouše do obou prstů, které tam jsem bohužel schopný dát. Nechci se vzdát a najednou nějak víc či jinak zaberu a jsem v madle. Hned zopakuji, pak už to zase nedrží a nejde. I tak mám radost, vůbec mi to nesedí, pro mě těžký krok. Jdu tedy zkusit nástup, který jde, ale co dnes pro změnu nejde vůbec je krok pravou do lišty. Minulé návštěvy v pohodě, dnes nula. Otlačené prsty, podmínka, úpon, únava? No, tady bude ještě lopota. Ještě zkusím párkrát Tarte, kterou bych dnes určitě nevylezl.
  Úterý a čtvrtek potrénujeme s If na domácím hřišti, baví to a zlepší alespoň trochu náladu. Venku šedivo a hnusně, malá opět nachcípaná ze školky a my s ní.

Po čase u Tygra

A u Vopice

12.1. Sasko. V sobotu je snad ještě hůř než minule, i tak vyjíždím opět směr Sasko. Magnus tu včera kosil, ale měl pod nulou, což dnes určitě nebylo a ani není. Tentokrát mokro i u Eiszeitu, dírka se držet dá, dnes si musím vystačit jen s jedním krokem, který mě minule nemile uzemnil.

Hřiště (dnes) s jedním krokem

 Dnes alespoň není zima, tak po chvíli zkouším, jestli dva tréninky visů na dvouprdách k něčemu byly :). Těžko říct, s nohama pod sebou krok dnes opět neudělám, ale vymyslím si pravou patu, přes kterou asi po hodině udělám krok do levější lišty. Opět dílčí radost, teď už jen počkat na podmínku, ještě potrénovat a příště snad už pokusy. Sáhnu do Tarty, ale v dnešní podmínce jsem rád, že odnesu dvě špinavé matice k Finále, kde mám spicha se Zerosem. Ten si chudák také dnes naběhl, vše durch. Tady je vlhko, ale hýbat se dá. Spodek Endspielu jde z první, ale těžké je to vysoko, délka brutál hraje a bude to tu psycho i za sucha. A dnes je to dost vlhký, mokrý. Zkoušíme tedy pravé nástupy také za céplus a áplus, Lukáš je v těhle chytech jako doma a v podstatě z první bomby udělá oba nástupy až do madla! Je silnej a má to tu pěkně pochystaný.

Zeros ve formě

Já jsem rád za Finálový nástup, který mile překvapil. Lukáš dá i jeden pěkný pokus, kdy dokonce doskočí levou dobrou kapsičku, ale hrozí hrozná tlama z mokrých, tak to odloží na lepší podmínku. Jinak super stěnka a nakonec jsme si i překvapivě dobře zalezli. T.

U motýlů

U motýlů

...a zase

Hezky stůj, udělám pěknou fotku

16.1. Sasko. Konečně se dostávám od Vánoc i já ven! Míříme směr Sasko, není sucho a ani nebude, je teplo 4°C, což je sice na tělo dobrý, ale do malých chytů ne. V Hřensku zastavujeme pod Rosťovinou po ultra ďurkách. Zvednutí zadnice by šlo, pak nic a pak už zase jo.

Rosťův krysinec

Uvidím, jestli se tady vrátím, je to hodně do fakáčů a ty by zasloužily být silnější, tady se to hodí.  Hlavně se už těším do Eiszeitu, takže hlavou jsem jinde. Přejíždíme do Saska, je mokro, cestou potkáváme potok, ale chyty jsou kupodivu suché, nástup trochu vlhký. Já se hrnu jako první, ale docela cítím vytahané prsty z Hřenska, rozpink trvá déle, nástup vůbec neudělám :), paráda! Tom je pokroucený, skříplý a celý jakýsi vykřivený z nošení dvou matic (ti chlapi už dnes nic nevydrží :D ), ale je statečný a taky se rozlézá. Dvouprdu krásně udrží a svou novou betou patou napřed se dostává daleko do lišty a pak už "jen" poskokem madlo. Zkouším jeho vychytávku, jakože lehčí, ale nedělá se mi to vůbec dobře. Raději zůstávám u své bety mocným skokem vpřed. Lištičky moc nedrží, podmínka by mohla být lepší, je zavlhlo a ze stěny kape voda. Nakonec dávám z 5-ti pokusů jeden hodně slušný, kdy hladím top! Mám z toho radost a vím, že už stačí málo a příště to snad v lepší podmínce klapne. Mám slušně otrhanou kůži, krev je taky - ostatně jako vždy. Tom dává taky pokusy, ale dnes to taky neklapne, lišta je ohlemzaná a nedrží to, jak by mělo. Za šera se přesouváme pod krásnou stěnku. Zkouším B+, náskok do placky jde, ale trefit dírku už ne, pak výměna nohou a top. Hezký problém, ale jsem už na kaši, snad příště. Tom zkouší vysoké NĚCO, ale zastavuje ho hrozba totálního zrakvení, což chápu po Eiszeitu, prsty zažily středověk. Bojím se za něj a jen přehazuji matice. Ještě mi cestou ukazuje 7C - čka, naštěstí jsou úplně mokrá, protože jsem ráda, že unesu matici a batoh. Pro mne po dlouhé době super výjezd, nic se nevylezlo, ale progres tu je. Takže nechat zarůst kůži do příště a normálně to tam poslat, protože je to krásný bouldr!
Lezení zdar a ať to vymrzne! I.

Hrazda doma

18.1. Petrohrad. Po hodně dlouhé době jedu na Petráč, který je v poslední době opět v kurzu. Pro mě je to taková nostalgie, návrat o deset let nazpět, kdy jsme tu hlavně s Lubou drtili lišty a snažili se něco přelézt a hlavně neprotrhnout. Od sešny se Zerosem v Sasku mám (opět) bloklou pravou část zad, nicméně jedu zkusit alespoň něco lehčího. Džangli i Zákoř hlásí slušně a bez sněhu, takže mě vcelku překvapí souvislá čerstvá bílá pokrývka úplně všude. Díky, kluci, mám jen kecky. Parkuji u hřbitova, ať to mám kousek ... Rozlez na Vrchcábách, které po rozlezu pouští díky vidku během pár minut, my to tenkrát zkoušeli těžce a blbě pravou nahoru

 ( https://www.youtube.com/watch?v=yGp_b7Ju8Xo ). Nutno podotknout, že jsem nastupoval pravačkou z bočáčku nad kostkou - logicky pod šipkou. Pokud je tam sedová šipka a jsou definované startovní chyty (bez teček), je to ještě větší blbost než nový ojeb (logický) Obivaku a Weissu na Bahře, kde je to kurva rozdíl. Tady nevím, za kostku jsem to ani nezkusil. Jestli jsem to ojebal, dobře mi tak, mám více číst Lezce, nebo mít data v mobilu a nespoléhat na logiku a šipky. Opět čistím vršek od sněhu a ledu o kousek vedle, Postupku mám zkroklou rychle, jeden pád úplně na konci, dalším to klapne, pěkné, oldschoolové 

( https://www.youtube.com/watch?v=MJJpLSfPyDU ). U Zkratu nic nového, sice zvednu několikrát prdel, ale nic víc. Chvíli zkouším další dávný rest Hořící hněv, který se mi moc líbí i docela jde, ale hrozně mrznou nohy, všude sníh a jedna matice mi tu jaksi nestačí, navíc jeden chyt mokrý. Omrknu pěkné nové Aplusko a přejíždím totálně zmrzlý na Bránu. 

Pěkné A+

Strom, co pamatuje

Jdu za Mistrem Džanglím rovnou k Panelu, kde během chvilky přelézá nové ajdo. U Panelu sluníčko, což je hodně příjemné, ale už ne tolik na pokusy. Vzdávám to rychle, ukazovák naruby, jeden hodně dlouhý fix na slunci za zkryplenou pravačku, to vše dává jasný výsledek. Jdeme blbnout chvíli na Velrybu, parádní stěnka s oblýma divnolištama a trochu jiným céčkem. Přesun k Nudlím, Džangli ladí nové ajdo, já konečně nastíním krok v Nudlích...

Džangli kompletuje

Džangli to balí, jdu ještě na populární Břízolit, kroky nahned, ale na kusovku už není nic. Dnes asi popáté totálně promrzlý s radostí mizím. A neprotrhl jsem! Dnes klasický Petráč, tady se pro mě za deset let nic nezměnilo. Doma řezavá palčivá bolest v pravé paži, tělo dává už delší dobu najevo, že něco není vůbec v pořádku, měl bych to asi začít více řešit. T.

19.1. Sasko. Po minulém mokrém fiasku v Eiszeitu jedu sama na tutový přelez! V Liberci je -6°C, v Sasku je -2 °C, bude to vymrzlé a suché. Kosa je dost velká, na mě až moc. Drží to krásně, vše suché. Rozlez trvá a trvá, prsty jsou zmrzlé na kost. Tělo se snaží fungovat, přeskoky přes švihadlo na chvíli pomůžou, ale víceméně lezu na Palacha (zahřívám si ruce a lezky nad hořákem), jinak bych asi zmrzla. Opět jeden dobrý pokus, kdy držím top, ale vyvlávám ven. Nevadí, v té kose se divím, že vůbec dolezu do lišt :). Skalpuji si levý prst a v pravém otevírám díru z minula, paráda! Tejpka vůbec nedrží, vykluzuje z dírky, dnes už to stačilo. Docela dobrý, ale hrozná zima! Příště musí být trochu nad nulou, jinak u mne no chance! Lezení zdar a sílu! I.

Maso

S Myškou na zamrzlém Tajchu

23.1. Modřín. Ruka bolí od rána do večera každý den, terapeut nepomohl, tohle jsem v životě nezažil.  Když je ruka v klidu, je to peklo, v zátěži o ní nevím - ale síla v ní není. Zánět bursy, chronické přetížení? Ve středu máme hlídání, venku je azuro a kláda, já v žalostném stavu, i tak jedeme rádi ven. Chtělo by to sluníčko a to by na Modříně mohlo být. Ještě že máme sněhuly, na místě půl metru zmrzlého sněhu, brodění a přístup nahoru nic moc. Pozdravíme Tomajdu s děckama, toho bych tu opravdu nečekal. Kemp rozděláme u Anny, je tu sluníčko (asi dvě hoďky) pod i kolem nás sníh, stěnka suchá a čistá. Rozlez trvá, kroky postupně jdou, malá lišta a těžká pata, nic se tu nezměnilo. Přesun k Buttermilku, který je pěkně vymrzlý a bohužel už ve stínu. Kosa jak sviň. If oživí Roští pohodu, ale na ostrý to dnes není, já se snažím opět vymyslet klíčový krok v orvaném Máslu mlíku, bohužel NASRAT. Krásný mrazivý den venku.

Anna

Crux

30.1. Petrohrad. Bolest a peripetie s rukou neustávají, alespoň visy na čemkoli nebolí a nevadí a paradoxně se zlepšila druhá část úponu v lokti, od září jsem schopný udělat 15shybů. Ale v klidu to jsou stále muka, vůbec tomu nerozumím. Ve středu chceme jet nalehko ven a docela i na Petráč, nakonec bohužel a opět razím dost pozdě a sám. U Břízolitu už jsou kluci z Plzně a za chvíli doráží i partička kolem Majkla, což potěší. Je dobře, že zas bouldruje a vůbec ne špatně. Po zahřátí přelézám na pohodu Břízolit, lehké řekl bych ( https://www.youtube.com/watch?v=U7AM61NQC_4 ). Přesun k Nudlím, Majkl s Richardem přelézají Brežněva (kterého asi nikdy nevylezu). Nudle postupně jdou solidně, dnes jsem schopný z vyšších nohou nastřelit bouli, pak to ale už neprotáhnu o 5cm výše do lišty. Zbytek dobrý, dobře zkrokovaný. Majkl trochu využívá délky, tento krok neřeší a dává i pěkné pokusy. Přelez je jen otázkou času. Balím to a přejiždím na Vlčí kopec. Než dorazí (nedorazí) kluci, rychle zkusím další dávný rest Wolanda. Během chvíle jsem v posledním kroku, kde dlouho improvizuji a nakonec zbaběle opírám prdel o strom. Klíč je tedy asi poslední krok, hm. Bohužel vršek černí a nedrží, ještě jeden pokus nahoru, ale zase opření. Krok nakonec udělám, ale už to nedrží. Jdu na krásnou Zemi vzdálenou, postupně krokuji, levý bočák bohužel mokrý, jedno vysmeknutí zády vzad beru jako varování. Jdu mrknout na Modlitbu, ale už jsem vyčichlej, špičku asi chápu, ale už nic, zbytek dobrý. Ještě se setnu pět minut v Tlustým malým, ale nechápu nic. Nicméně je tu krásně, les, staré stromy, příroda, nostalgie. Snad brzy zpět alespoň na stará céčka. 

Krásné místo

 1.2. Petrohrad. Zpátky a to hned v pátek a ještě s Magnusem. Poslední den dobře, kůže i tělo by raději odpočívalo. Vyjíždíme v půl sedmé a po deváté už na Vlčáku. Rozlez očistec, kůže skoro smetená, i tak Woland po chvíli na pohodu, drží to. Ještě jednou na vidko, to už prdel není. Zahřáté prsty a tahám vodu, několikrát chyty neudržím. Vyřeší to desetiminutová pauza ( https://www.youtube.com/watch?v=jv73wbFhR4s ). Bulgakov musí počkat, Magnus tu nic nemá a tak přejíždíme ke hřbitovu. Tady máme sraz s Benym - JO!!!. Přísahám nekecám přijel za náma na Petráč a za to jsem moc rád, jako za starejch časů, díky, kámo! Jdeme k Aromě, kde všichni tři během tří minut utíkáme, zvednout prdel je nad naše síly. Magnus mizí dolů a my jdeme na Rychle a zběsile, zved nahned, ale vršek zelený, chvíli ladíme, Ondra rychle posílá a já s rezervou také ( https://www.youtube.com/watch?v=c3hDnkunqxo ). Hodně lehké řekl bych, ojebané Vrchcáby i Břízolit jsou těžší. Nakonec jsem zjistil, že jsme asi lezli Mezi kozy 7B+, sice logické, ale plán to nebyl. Přesun na Hněv, který je v lati, máme matice, dobrou a bojovnou náladu, dáme dobrou sešnu. Magnuse sere hned řezka na nástupu, já postupně naladím první krok, pár pokusů, kdy padám ve třetím kroku a za hoďku jsem nahoře ( https://www.youtube.com/watch?v=HIhCMq6pogY ). Nádherný boulder, v porovnání s okolními určitě céplus. Ondra podřadí a dává taky pěkné pokusy, ale dlouho nebouldroval a jak ho znám, vrátí se sem za dalších pět let :).

Ondra v akci

Přejezd na Black Box, kde už křepčí Džangl ve výborné náladě i s Trnem v kůži. Je úplně jinde, pacholek jeden. Mám radost, že je vidím pohromadě, ještě Luba a metal bych kotrmelce :). Ještě sáhnu do Elingtona, první krok nahned, zkrokováno rychle, ale nechci protrhnout tenoučkou zbylou předkožku. Dnes parádní den se starejma kámošema, hýbat se dá! Den rest, bolest konečně ustupuje,
sešna doma. Dá se viset se závažím. A zase to baví... T.

Šašci vole!