Bor 9-10.6.

Již potřetí vyrážíme komplet i s malou Ivčou přes noc. Volba padá na Bor.

Před 14 dny jsme sem utekli z vlhké Solné díry. 

I přes hroznou podmínku, teplo a bezvětří, se If podařilo přelézt první osmáčko, i když docela grc.

Bongo bongo je problém o prvním kroku, nejprve je potřeba se odlepit od země, poté zaměřit a trefit malou oblou lištu, tu udržet a dál už je vylezeno (If tu spadla ještě dvakrát). 

Nyní je předpověď slibná. Dorážíme ve čtvrtek kolem druhé hodiny a plán je takový, že dnes poleze spíš If a to rovnou Raidena, pěknou lištovačku po hodně malých oblejších. Po zahřátí postupně ladí kroky a hýbe se v tom slušně, největší problém jí dělá první delší silový krok. Já nevydržím a přidávám se s tím, že pomůžu naladit první krok a zkusím, jak berou lišty. Po deseti minutách dolézám do posledního kroku, který jsem si nevyzkoušel. Další pokus nedávám, hrozí protržení pravého ukazováku hned na začátku výjezdu. If ještě chvíli ladí, ale otepluje se a už to moc nedrží. Přesunujeme se k dávnému restu. Hypermax je o třetím kroku-skoku do dobré oblé hrany, tu udržet a je vylezeno. Zkoušel jsem ho neúspěšně už několikrát v dávné době. Po zopakování začínám dávat pokusy a cítím, že by to mohlo jít rychle, ale pořád je něco špatně. Buď tečuji matici, nebo strom, přeletím hranu, když skáču bez matice, trefuji prdelí kámen z asi metrové výšky. Po zhruba dvaceti pokusech, kdy postupně měním odrazovou nohu a doskokový chyt to vzdávám. Jsem úplně vyházený a potupně odcházím. If se šetří na Raidena, ale ten už vůbec nedrží. Já ještě shořím ve vyhřátém Vysněném jobu a mizíme k autu. Ráno nás probudí teplo a stojící vzduch a tak If mění plány a jde zkusit Hvězdici a Květ moře. Po rozlezu u Adrfitnesu a mírné úpravě nástupu (tak, aby i menší člověk mohl nastoupit ze sedu) zjišťuje, že neudělá rozpažku ve Hvězdici a po pěti minutách suše přelézá Květ moře (https://www.youtube.com/watch?v=JE5_AZxr-l8). Poté se přesunujeme k Housovi, kde zkouším krátkého Dolittla (https://www.youtube.com/watch?v=oLkT3bigMf8). Po marných pěti minutách přicházím, jak na to a dvakrát přelézám. If to moc nejde a tak se přes vyhřáté boule Shortcutu-attacku přesouváme opět k Hypermaxu. Tady po asi deseti pokusech bez síly opět zapláču. Další zastávka je pod pasekou, kde na nás čekají boule bez tření a miliarda mravenců. Tady zjišťuji, že v Kyselině mravenčí se nic nezměnilo a že dlouhý Mravkolev je stále seriozní cejdo (. If mezitím ladí Tíži, sprostě nadává Martinovi v jednokrokovém 7A+ a později i mně za dobrý tip v podobě Hemenexu. Jsme hotoví a tak rychle stoupáme směrem k autu. Po cestě se ještě zastavujeme u Gesera, kde se If parádně dohýbe a v podstatě naladí program na příště (snad). Přebalíme auto a ještě večer mizíme přes objížďky domů.
Bor je zábavný. Lezení tady v létě pro mě znamená přepnout hlavu, zapomenout na čísla a snažit se vylézt, co se dá. Rozdíl mezi soft a hard tady může být 5stupňů, nebo 5m/s.
Každopádně Martin tu někdy před osmi lety dost předběhl dobu a na tom se ani po letech nic nemění.
Bouldry jako Střelný prach, Kyselina mravenčí, Drž hubu a krok, Ho Chi minova pomsta, Equilibrum edge a další jsou zkrátka nadčasové úlety. T.

Bongo v kabeli