Bechyně, Židova strouha, Židárna, Jiskra 17-18.10.

Po několika letech jsem se sem konečně podíval. Vyrážíme docela pozdě a po mírném bloudění dorážíme do bývalého kempu Jiskra. Potkáváme místního bouchače Wokyho, který nám ještě ujasní bouldry.  Místo a příroda zde je parádní, malá spokojená, kombinace řeky, medvídků a prozkoumávání okolí chatek funguje dobře. A lezení? Po úvodní euforii přichází docela studená teplá sprcha. Je vlhké teplo, chyty jsou mokré a černí, koušou pičorky, bouldry pro dlouhány a siláky. Postupně zkouším vše, nejvíc se mi líbí Jemnost imaginace, ale úvodní chyt na levou mně prostě nedrží. Rozdíl mezi tím, aby první tři kroky byly lehké a (pro mně) nelezitelné, byl asi deset minut. Rozhodně to zde není můj šálek kávy. Ivče tady naštěstí Pilkyn a Štěpán postavili dva bouldříky po malých a tak ani není moc co řešit.
 Po aktivaci, odblokování hlavy a naladění už za tmy posílá Míšu Džeksna a moc nechybí k tomu, aby ztrestala i druhého Michala ( https://www.youtube.com/watch?v=QTyi9b22kxA ). V noci moc nespíme, malá cestuje mezi spánkem po autě, ale co už. Druhý den dopoledne leze If, já se šetřím do jeskyně. Dává čtyři pět výborných pokusů, ale závěrečný skok je zkrátka dlouhý. Po obědě se přesunujeme do vedlejší nory, nádherné místo u řeky, krásný les a lokalita, poprvé v životě jsme viděli v přírodě ledňáčka. Unavený, ale nadrbaný opět zkouším kdeco a běhám od čerta k ďáblu, ale téměř vše je mokré nebo vlhké, navíc hodně silové a přísné, délka a velká síla opět výhoda. Když koukám na videa, vůbec nechápu ty kroky. V porovnání s tímto mně přijde náš Bivak jako jeden velký podvod, nebo? Pevně doufám, že je to jen podmínkou, každopádně dnes tu jsem úplně temnej. Naštěstí místo a naše Malá vše vynahrazuje a tak si užíváme pěkný den. Odpoledne už chci odjet, ale If že by přeci jen ještě zkusila svůj rest. Přejíždíme tedy zpět ke kempu a ladíme závěrečný dlouhý krok. Nakonec vítězí vyšší řezavá přídrž, vyšší noha a doskokový krystal vpravo. If jde na pokus, správně nasraná a odhodlaná, Medvídci puštění. Perfektně vše trefí a je to tam!!! Máme radost, tohle byla dřina a docela hard kroky     ( https://www.youtube.com/watch?v=8-woKUO7_no ). Cesta zpět už za tmy docela hrozná a jsme rádi, že v pořádku dorážíme domů. Tak snad zas někdy příště na tomto krásném místě. T.

Příroda !!!

Pohoda před pokusem

Jazyk roste

Bivak 12.10. a 15.10.

 Počasí hrůza a tak se toho poslední dobou moc neděje. Holky odjely na týden do Havířova a já aspoň dvakrát třikrát povisel doma na deskách a zašel po dlouhé době na Makak.
Dneska psal Mlejnis, že někam jedou a tak jedu s nima. Spolu s Davidem mě nabírají v mrholení a humru a razíme směr Bivak. Zrovna před pár dny jsem na něj vzpomínal a přemítal.
 O bouldrech tady, kombinacích, klasifikaci, času tady stráveném, o diskutabilních jakoby přelezech,
o lidech, s kterými jsem tu postupně lezl a o EGU, které mnohdy přebíjí (a také přebilo) kamarádské a mezilidské vztahy i lidskou úctu a slušnost.
Lezení tady je ale parádní : specifické, silové, vytrvalostní, vše po slušných chytech.
  Dlouho jsem tu nebyl a tak ani nevím, co v tomhle nečase čekat. Ale už po příjezdu jsme příjemně překvapení, chyty docela suché, teplota dobrá, mohla by to být i zábava. David se postupně prokousává Kouřem a později přelézá, Mlejnis pokusuje Dlouhýho černýho, který však díky délce odolává a já po rozlezu v Půlce postupně oprašuji můj velký snový projekt. Jde o propojení Sundeckera a Těžké půlky (bez vytesané díry uprostřed). Pro mě strašně vytrvalostní věc a určitě to nejtěžší, co bych byl schopný zatím vylézt. Letos někdy na jaře jsem před Mistrem Silákem spadl dva chyty před topem a od té doby, i vzhledem k počasí, které letos panuje, jsem se tomuto pokusu ani nepřiblížil. Sundecker sám o sobě je dost jedovatý a bohužel se v něm vůbec nelepším. Buď ho vylezu celkem lehce, nebo padám v hnusném začátku či v blbě chycené liště. A nikdy nevím přesně, jak a co bude. Druhá část - Těžká půlka je relativně lehká samostatně, ale poslední kroky s bandaskami, to je úplně jiný level. Začátek je vlhký a bolí z něho koleno, tak zkouším bez prvních třech kroků. Po aktivaci funguje docela tělo i klíčová lišta, dávám tři slušné nálezy s pádem z předposledních chytů, za mě dnes určitě spokojenost. Ještě si stačím hnout levým ramenem na dolez v Čerňáku (debil!!!) a spokojeně unavení pro dnešek balíme.
 V sobotu razím sám, ale bohužel je více vlhko než minule. Vyšší teplota v noci dělá své. Doráží Zákoř a Magnus, tak aspoň trochu pokecáme. Hýbat se dá, zkouším nejprve dolez přes Snědou krásku a potom nějaké ulehčení v Těžké půlce. Na nic moc bohužel nepřicházím, ale i tak
příjemně strávený půlden venku.T.

14.10. Zittau a Okresní přebor

Žáby v sukních hlásí bez deště a jsem nadrbaná jak stepní koza, chci už něco vylézt, mám jen resty!!! Dva dny už neprší a fičí jak z ......takže jedeme!
Jedeme v plné rodinné sestavě. V Žitavě jsme za půl hodinky a cestu k bouldrům s plnou polní nějak  vyfuníme. Když jdeme nahoru, koukáme kolem sebe, jak je mokro, no muselo tady hodně pršet, ale TAM to bude suché a je podmínka, 10 °C, trochu fouká. Hřiby a mech rostou. Bobina je v pohodě.
Mám v plánu konečně vylézt Jacoba, je to na přelez...kurnik, vždyť je to totálně mokré, z dírky kípe, výlez je celý zelený, oslizlý. No nic, vytáhneme pomocníka na sušení HADR! Převis je dobrý, obliny a boule jedou, vytéká voda přímo ze spárky. Tom to zkouší nějak sušit, ale bohoužel se to nedaří, je to nelezitelné. Vlhko je znát i ve vzduchu. Bobina usnula na stromě, a tak zkouším aspoň spodek, ten jde lehce, několikrát to ještě zkouším ubouchat, ale dnes ne......no škoda, mohlo to tam spadnout.

aspoň dítě je v suchu

Nevadí, rozhodujeme se nepovolit v boji a zajet zabouldřit aspoň na závody. Rozlezená trochu jsem, tak proč to nezkusit. Sundáváme Ivču ze stromu a tradá rychle domů, převléct, sbalit a vyrazit závodit.
V Makaku potkáváme známé tváře, Lubu, Jíťu, Momo s Adamem a další bouchače. Po dlouhé době jsem na závodech, vůbec netuším jak na tom budu, stěna není zrovna můj šálek. Tom mi ještě před závody radí, jako by někdy sám závodil, nakojím a jde se na to.
Nahrnulo se tam asi 50 lidí, zvedl se obrovský mrak maglajzu a bušilo se. Jako já nejsem úplně závodní typ, to víme, nemám ostré lokty, ale ti mladí se tam nahrnuli a jeli jak pily. Nechápu, pic, pic, pic a měli během minuty 3 bouldry! Já jsem po prvních 2 bouldrech byla docela vyřízená :). Bouldrů bylo 30! No, to mi to pěkně začíná. Po 2 hodinách už to celkem šlo, dávám oraz pár bouldů se vylezlo, spousta se nevylezla. S chlapama byla sranda. Pěkně postavené, od všeho něco, parádní závody. Bohužel jsme museli před vyhlášením odfičet domů, takže jsem ani nevěděla, že bych byla schopná vyhrát. Hlavní cena krabice chytů, maglajz pytlík a mágo. Díky moc chlapi!
Jenom co si ale neodpustím - je velká škoda, že největší dodavatel chytů a lezeckých stěn nemá vlastní odpovídající reprezentativní bouldrovku a nářaďovnu. Bohužel. I.

Máma v akci

Hračky

Lezy lezy

hezky Zímič!

Zittau 28.9. a Bor 30.9.

Musím říct, že nejedu v úplné formě, prodělala jsem cosi jako chřipku, chrchlám, mám knedlík v krku, ale už mě nebaví sedět doma v tak hezkém počasí. Vyrážíme i s malou Ivčou (taky chrchlá) do Zittau a jdeme dělat ten bouldering. Hlásí hezky, fouká, tak super, bude přelez, určitě, cítím to.
Po předešlých výjezdech, kdy jsme tahali tříkolku, nebo kočár jsme tentokrát už "vychytrale" nechali všechen ten vercajk doma, (že prý dojedeš s kočárem přímo pod bouldry, nutno podotknout, že s Endurem!) a tak jsme tam tentokrát nepřišli už vyčichlí a zralí tak akorát na rest day. Takže super, rozlézám se u Jacoba a půjdu na to. Ivča spí na stromě, tak mi nic nebrání se soustředit.
Protože dnes lezu spíše Jááá, je víceméně už teď jasné, že nebude moc o čem psát, a tak i co číst :).
Padlo 1,2,3,4,5,6,7...od 7 pokusů nahoru jsem to přestala počítat...no prostě, kde jsem začala jsem taky skončila. Je pravda, že jsem měla tři čtyři skoro přelezové pokusy s pádem z pravé blbě nabrané oblinky. Je ale dobré slyšet od Toma, nesmíš bejt blbá! To se těžko provádí, že?  A tak teda že jo, a přidávám další a další pokusy, kua ta oblina ve výlezu mi jede, nemůžu si pomoct. No nic, nefouká, je mi teplo, asi mám teplotu. Vyskákaná, vyházená, hotová a zase poražená dávám větší rest. Tom mezitím mizí nahoru na tu krásnou umělou družici. Mezitím nakojím, Tom se vrací, že prý nic...mokré, vlhké, zavlhlé či co a zůstáváme u Jacoba. Dávám teda ještě pár pokusů, třeba jsem zesílila :D, no to určitě, matko! Tak snad příště a nesmíš bejt blbá!
Ladím ještě traverz za 8A, který se mi líbí, jednotlivé kroky vypadají snadně, vytrvalostní cesta, ale koncový bouldřík bude pro mne oříšek. Ale vypadá to, že to snad půjde. Takže aspoň z toho radost.

U Jakuba

    Poslední dobou si nějak moc stěžujeme na podmínku, trénuje se.....ale zase na druhou stranu se taky žere, popíjí vaječňák a tak je to vše dohromady ten tzv. průjem či tužka. Vymlouvat se pořád na podmínku, to už taky nejde...je potřeba být k sobě upřímný a tvrdý.
    Po tomto fiasku jedeme na Bor, kde by mělo být frito, foukat, prostě má být dobře!
Máme hlídání Satánka a tak vyrážíme už brzy ráno, abychom si zalezli. Přijíždíme pod kopec a je
17 °C, což není zlé. Vypadá to nadějně. Akcelerujeme do kopce přímo pod Raidena, kde zjistíme, že to vůbec, ale vůbec, ale vůbec nedrží. Nechápeme nic, je příjemně, akorát nefouká a je vlhko ve vzduchu. Odcházíme k Čisté duši, kterou neumím a pak se vydáme nahoru k Wrestlerovi. Zkouším Knock Out, kde mi jaksi nejde našroubovat ruka do chytu a jsem out. Ale snad zkrokováno napříště. Tom zkouší Noo Noo boulder Puroresu, kde má letecký den a po nezdaru se přesunujeme o patro výš, kde na nás čeká krásná jobovka Naplivu( Naflušu) na vaše hroby, která nám taky nejde! Tomovi šklhají nožky, bruslí tam jako na ledě, no a já jsem tam jako ukřižovaná. Tak teda dobře Bore, dnes nás pěkně školíš!
Jdeme výš a výš, stoupáme k 3D objektu, tady zkouším mega silové C+ od Stráníků, takový prasečí holčičí fix. Další zastávka Pixiebob, kde odhodlaně ladím poslední krok. Tom ještě vleze do vysoké novinky Programix, ale třendo, tejpka na ukazováku a strach vystavuje stopku.
Poslední zastávka Palladin, kde konečně vcelku suše dvakrát dávám dlouhý krok nahoře, lišty ale bohužel nedrží a tělo už není. Tom ještě vyřeší další krok v propojce a je tak akorát čas na rychlý únik přes borůvkové pole za malou domů. Další hrozný Bor. I.

Pasáček

Bacha, zdrhaj!!!