Leden plný sněhu, lišt a (prvních) krůčků

  Bomba v novém roce, od druhého ledna navečer konečně chodíme!!! Malá se najednou prostě postavila a do deseti minut ušla první tři, čtyři, pět kroků. Vynikající, máme radost. Čekali jsme dlouho :D.

Konečně po vlastních!!!

Kůůůk

Od třetího ledna jsme trochu podřadili a nasadili (pro nás) tvrdší visy, poskoky a shyby na menších lištách, to vše s maximálně jedním dnem odpočinku.

Holky s holkama

Je to docela znát, i když jsme pořád unavení, ale zatím zdraví a bez následků. Možná i díky tomu se Ivče dost nepovedly poslední Makakácké závody. Chudák potom dostala kartáč, že jako takhle ne. Na olympiádu to už zkrátka nevypadá :D. A to ještě navíc druhý den lehce vylezla růžový a levý modrý, při další návštěvě i vytrvalostní modrý vpravo. To jsme si s sebou vzali i lano, poprvé v životě na Makaku. Na rozlez Mlejnisovo 6c+ Kalymnos padlo s bandama, Jendovo žluté 7a+ už ne, bandasky málem explodovaly a já málem zkolaboval. If dala suše Vildovu Černou mambu s jedním desetiminutovým odsedem. Na závěr už nešlo nic, Vildova 6C Rychlovka odolala oběma. Jinak závodní bouldry z mého subjektivního veteránského pohledu nejméně povedené. Opět délka VELKÁ výhoda, nesmyslně těžké nahoře, velká madla a struktury vadící jiným bouldrům. Samozřejmě nic ve zlém, i tak velký respekt a dík oběma stavěčům.
  Ven jsme se dostali až někdy ve středu v polovině měsíce. Magnus nás navnadil na Sasko, dopředu domluvené hlídání, vyrážíme už v půl osmé ráno celí nadržení. První zastávka Krieg, který jsme ze špatného parkoviště během hodiny ani náhodou nenašli. Druhá zastávka Powerwand. I přes GPS v telefonu, několikeré volání Magnusovi, čtyřhodinové bloudění, brodění v hlubokém sněhu, nadávání, bezmoci, pálení kolenou, to vše s plnou náloži na zádech, NIC. Prostě nic, jen sníh, závěje, nahoru dolu, zoufalost. Alespoň jsme našli hnusně vysekanej Orion a docela pěkné ajdo nad ním. Na zpáteční cestě jsme na druhý pokus konečně našli hodně parádní Krieg, Putina a komplet vytesaný kolmice za ním.

Dlouhý tahy, žádný nohy...

Hrozný výlet plný bolesti, utrpení, ponížení a - bez lezení. Ach jo.

Konečně lezení venku...

  Druhý den alespoň slušná sešna doma a v sobotu razím opět do Saska, tentokrát se Zákořem a Magnusem na místě činu. Ten nám během minuty ukazuje, že dotyčná stěna je tři minuty od hlavní cesty (kde jsme tři dny před tím půl dne kroužili). Bouldry vypadají parádně, tedy až na několik absolutně zbytečných, nesmyslně hulvátsky vysekaných chytů - děr.

Zátiší se Zákořem

Proboha proč, navíc by to mnohdy šlo i bez nich? Dost úlet a prasečina. Nicméně kroky vypadají pěkně a tak hned jdeme zkoušet pěkné vytrvalostní ajdo. Ladím program podle videa, kroky jdou, ale všechny jsou dost silové a je jich hodně (cca 22). Pak Zákoř vymyslí nechat nohy dole, což začátek docela ulehčí. Dáváme pěkné pokusy, ale dojedeme vždy na zmrzlé prsty a nefunkční tělo v poměrně ostrém nechutně vysekaném sedmáčku na konci. Já ještě alespoň vylezu přímé cejdo a unavení a zmrzlí balíme
( https://www.youtube.com/watch?v=f1q0IRbg9tI ). Ještě že jsme nevylezli to áčko, doma koukám na Gulag a spodní stěnka se může použít jen na první čtyři (?) kroky, pak už ZÁKAZ. Dost nelogický a hodně velká chujovina - proboha proč? Nateče jen o trochu víc... Hold Sasko a místní rules. Na cestě zpátky ještě vyběhneme ke Kriegu a zkouším první klíčový krok v ajdu vpravo. Moc nechybí, ale vršek je stejně pod sněhem. Super boulder, tohle se poleze.

Krieg direct

V neděli nadlouho poslední hlídání, a tak valíme na Sever. If volí Sněžník, Zákoř tam byl v týdnu a že prý 12 stupňů na slunci a pohoda. Je krásně jasno, ale bohužel hodně fičí a je zima. Zima, nechutná vlezlá zima. If chudák nadržená, namotivovaná, připravená na pohodu na sluníčku. Po brodění zavrhujeme Tělocvičnu a jdeme omrknout Tortilu.

Soustředění před torturou

Po hodinovém rozlezu se If prokousává bolestivými chyty, největší problém dělá našroubování správného prstu do úzké absolutně přírodní ( :D ) ) dírky a psychokrok do levé přídrže.

Úplně přírodní dírka

Další a horší problém je příšerná zima, necítí co drží. Po půlhodince je i tak překvapivě zkrokováno a jde se na pokusy. Dvakrát skoro doskočí levou přídrž, kde už je téměř vylezeno, ale bohužel krvavý prst a podmínka dnes byly proti. I tak za mě velká radost a pýcha, trénink snad je znát, alespoň u If. Totálně promrzlí ještě přejíždíme do Bahry.

Úprk z ráje

Starbug 1 byla hodně špatná volba, tohle nikdy nevylezu. Ještě se jdeme doskákat do Heelu, dobré náznaky, ale tělo a prsty v té zimě prostě nefungují. If  ještě skoro vyleze klasiku Fuck, ale už není z čeho brát. Když v poslední době vidím, jak jsou ti klucí mladí vopálení schopní v téhle kose fungovat a přelézat těžké věci, nechápu vůbec nic. Asi je to dáno věkem, asi je to všechno už dávno jinde. No nic, jedeme dál, snad bude líp. T.