Oblíbené Polsko 26-27.2.

 Počasí se konečně umoudřilo a tak jedu na solo misi opět na Sokoliki. Má být osm stupňů, takže nalehko v botaskách. Na místě mě překvapí poměrně dost sněhu, výšlap se dvěma maticema nic moc. Opět dost fičí a bohužel i celé dopoledne pochcává. Tělo docela funguje a tak po strastiplném půlhodinovém rozlezu dávám první kontrolní nástřelák. Kupodivu padám až v kroku do přídrže, za 5minut zase. Dneska to pošlu, říkám si, vše docela ladí, síla je, chyty zatím nečerní. Za dvacet minut další dobré dva tři pokusy, pak další runda, pak horší, měním tedy levý bočák za vyšší (z kterého je lepší krok do přídrže, ale horší do něho), pak ho zkouším vzít uprostřed, pak zase zpátky dole (ale jinými prsty), pořád nic. Chyty už nedrží a síla rychle mizí, až zmizela úplně a já jsem po třech hodinách úplně vyndanej. Nicméně chybělo minimálně ve dvou pokusech hodně málo, takže částečná spokojenost a víra ve zdárný konec. Stala se z toho osobní záležitost, o číslo už ani tak nejde.
Pro mě těžká sekvence (ne-li nejtěžší vůbec?). Času je ještě hodně, přejíždím do JG, kde je vše proteklé, vezmu to přes Katharsis (ta je pěkně suchá, takže zítra If?) a ještě mrknu na Polish star, tady je pro změnu 20cm mokrého sněhu a skála proteklá.
 V pondělí máme hlídání a tak po probdělé noci vyrážíme na Katharsis. Počasí je super, svítí sluníčko a je příjemných 10 stupňů, do toho fouká. Celý kámen je krásně vyschlý. Není na co čekat, dnes nebo nikdy! Nejdříve se rozlézám, musím do malých lišt aktivovat prsty, docela to drží, tělo dnes nestávkuje, vypadá to dobře. Dávám si první pokus a padám při nasazování vysoké paty, nevadí, chvíli orážím a dávám další pokus, padám ve skoku do lišty! Bomba, dnes to vylezu. Pouštím Toma do vysoké hrany, zatím mu to nedrží, ale po chvíli se aklimatizuje a dává pokus, kdy se posere nahoře. Vzhledem k výšce šutru to chápu a snažím se aspoň jakoby chytat, protože když metne, tak mu moc nepomůžu, maximálně ho posbírám do auta. Po chvíli lehce přelézá celou hranu ze sedu, klasa cca 7C ( https://www.youtube.com/watch?v=WbqUJvHQtp0 ).
 Řada je zase na mně, jdu se zkoncentrovat do lesa a procházím si v hlavě všechny detaily, které jsme vymysleli, abych měla šanci to vylézt. Roli hraje úplně všechno. Od nepatrného posunutí paty a dání špičky, nabrání obliny, po zamknutí přídržové lišty....Jdu na to! Drží to, vím jak na to, není co řešit, dávám parádní pokus, kdy padám v madle, ale bohužel přidání jsem už nedotáhla. No to snad není ani možné, to su kráva! Tom říká ty vole, to vylezeš. Tak já mu zase věřím, že jo :)). Dávám oraz a  procházím si v hlavě jak nemetnout z madýlka. Prostě přidám, neposeru se a hotovo! Jdu na to. Padám ve skoku, nevadí nabrala jsem blbě oblobočák. Dalším pokusem se ocitám nahoře ani nevím jak, ještě bych lezla :D. Takže je to doma, krásné, nádherné 8A, které jsem si vysnila ( https://www.youtube.com/watch?v=PprVhf_XrEc ).

Zasloužená odměna

Myslím si, že zaslouženě. Díky Tomovi a díky Lubovi za vymyšlení nohy! Tom zkouší celou Katharsis, dává parádní dva pokusy, ale jaksi zapomene dát správnou patu v kroku do madla, demence. Ale je i dost  po včerejšku vyházený, dávám mu ještě max. jeden pokus a bude na kaši. Dalším pokusem parádně přelézá, klasa třeba 8A/8A+ (dle autora Kadeje), ( https://www.youtube.com/watch?v=XCf2LTTp4hc ).

Mise splněna, nebo?

Parádní lezecký den po dlouhé době, bez zbytečného řešení zimy, mokra a jiných nelezeckých věcí.
I a T.