16.3., 19.3. a 21.3. Polsko a 2xTygr

 Holky se ještě nevrátily a tak jedeme opět s Tomem celí natěšení za hranice. Jedeme dříve, abychom stihli ještě trochu stínu na Sokolíkách. Počasí vypadá parádně. Ale asi je chyba se na něco moc těšit : hned za přejezdem v Nové Vsi najednou rána a vylomil jsem přední kolo u Multivana.
Znamení, štěstí v neštěstí? Proboha proč? Během dvou hodin Tom doběhne pro svého krasavce, mechanik Marcel alespoň kolo nasadí, přijíždí odtahovka a my pokračujeme poznamenaní událostmi dál. Hlava je jinde a tak jedeme jen do Poreby. První zastávka Odyn. Tomovi padá čelist a vypadá nadšeně. Je tepleji než minule, moc to nedrží, rozlezový Odyn stand nám cca půlhoďky odolává. Začínám ladit sed a je to parádní. Po chvíli dělám první krok, později dokážu i přidat, dvakrát tečuji i přídržovou hranu. Lišty ale brutál řežou a pata smeká hlavně v dlouhém třetím kroku. Nicméně jsem nadšený, vypadá to, že by to mohlo dříve či později jít. Podmínka a stav kůže je tady nezbytnost. Tom mezitím ladí Cejdovou rajbasovou hranu z druhé strany, postupně se z toho klube docela kotel. Zkoušeli jsme to nejprve oběma rukama ze spoďáku, pak už libovolně, zprava zleva, nic nefungovalo. Hmmm. Tom na závěr nastíní jak by to mohlo jít a přejíždíme již značně unavení omrknout Polish star. Překvapivě sníh zmizel a skála suchá!!! Rozprostřeme erární letiště a ladíme již na půl plynu každý to svoje. Tom projekt zprava (šílený kroky), já Polish. Bohužel moc to nezlehklo, kroky jakoby jdou, ale hned ten první dlouhý rozhoduje o úspěchu : mojí betou je to tak na tři pokusy, než protrhnu dlaň. Ale kroky parádní, silovka a to máme rádi. Další pestrý den za námi, co zas bude příště?
 V neděli má pršet až po obědě, holky v čudu, já bez auta, zkouším Toma na Vesec. Kupodivu dnes neprotestuje, tak paráda. Skála skoro suchá, tak hurá na to. Rozlézáme se v prostřední pasáži do madýlka, která mně docela šla v zimě. Jde o nakopnutí pravé nohy daleko do spáry, pak se zpevnit, ztopořit a trochu psychokroky do většího chytu na hraně. Asi po hoďce se nám každému jinak daří tuto pasáž rozkličkovat. Jdeme ladit výlez. Bohužel se to trochu drolí, a lišty docela koušou. Tom to nakonec před deštěm vydrápe, super. Začíná pršet a tak jdu ještě zkusit první tři kroky do prostřední pasáže. Nečekaně se mi podaří udělat celý začátek, Tomovi taky moc nechybí. Vynikající, je tedy konečně (až na výlez) zkrokováno, dnes vynikající sešna. Začíná být rozlezeno nějak moc věcí, zadaří se konečně něco vylézt?

Tom v akci

Tom v akci II

If s naší zlatou myšičkou ve zdraví konečně dorazila domů.

Taťkův poklad

Doma

Celá natěšená na skály, počasí docela naprd a tak v úterý před deštěm jdeme po dlouhé době v komplet sestavě omrknout jen Vesec. Já Tygra, Ivka projekt kus vlevo. Drží to hůř, ale i tak se během dvou hodin, než začne pršet, docela vyřídíme. Já aspoň skoro udělal hnusný výlez, už chybí jen poslední tempo. A If docela pohnula projektem po malejch, vypadá to na další kotýlek skoro za barákem. Super být konečně všichni pohromadě na skalách. T.

Vesec žije

Polsko 9.3. a 12.3.

 Holky jely po dlouhé době do Havru, další Polsko, tentokrát s Tomem a opět Sokoliki. Na místě zjišťujeme, že je dvojka úplně mokrá, ale má být líp a docela fičí, tak uvidíme. Tom ladí, dnes dělá lehce první krok v jedničce, ale pak mu nejde posunout ruka a pata taky nedrží, tak totálně překopává program. Že by konečně progres? Já mezitím čekám, co a jak bude. Po dvou hodinách je dvojka relativně suchá, roztáčím pokusy, ale nedrží to, je to žalostný. Pětkrát dolezu do posledního kroku, zkouším měnit krystaly a přídrže, ale bohužel. Co je lehké v zimě se teď nedá v kuse udržet. Hluboce jsem se zmýlil kecama o tom, že vršek je omáčka. V kuse, když to nedrží a když nejsi dlouhý se chleba láme právě tady.
 Další solo mise v neděli, tentokrát jsou Sokoliki v mlze už zdálky, skála je olezlá, mží a nefouká. Hrůza!! Co to je? I přesto nasázím další čtyři pokusy do posledního kroku, ale opět tvrdé pády na zem, do reality. Už tu mám vytočeno 12 pokusů do předposledního kroku. Bůh asi není na mé straně. Má to být zkouška odolnosti? Mám mít radost z pohybu venku a pokroku v bouldru nebo být totálně zklamaný a otrávený? Možná od každého trochu, ale toho druhého tam je o trochu víc. Low se začíná rýsovat, ale chce to být čerstvý. Ještě přejíždím pozdravit Odyna, nádherný to šutr a problém od mistra Kadejka.

Odyn

Na sed není kůže, tak alespoň vzdušná varianta ze stoje.
Moc pěkný bald ( https://www.youtube.com/watch?v=4Hx_oZDNxzY&t=4s ) . T.

3.3. ...ještě proběhl Makak závod

Po krupobití, vichřici a pár pokusech v Progresu, jsem se další den vypravila na již poslední závody v Makaku. Tentokrát sama, zbytek týmu dorazil až večer. Závody se povedly jako vždy, pěkně postavené bouldry, tedy až na několik zbytečných vyfiku...dací do topu :). Únava byla znát, ale i kdybych byla čerstvá, nevylezla bych nic těžkého (asi). Poslední závod jsem nevyhrála, ale parádně jsem si mezi kojením zalezla. Celkově jsem vyhrála jen proto, že nepřijely mladé, silné holky dříve. Dle Toma nic moc, podle mne to nebylo zase tak špatné :). Každopádně jsem ráda, že je to za námi a těším se na lezení VENKU! Hip hip hurá! I.

Opět Polsko 2.3. a 5.3.

Po dvou dnech jedeme namlsaní a nedočkaví opět za hranice. Nabíráme Toma a hurá na Sensimillu a Sokoliki. Podle dvou serverů nemá pršet a má dost foukat. Dorážíme k Sensi kolem poledne, je krásně suchá, bohužel během půlminuty přichází vítr a totální sněhopršodoj. Bezva, promočení přejíždíme dál na kopec. Tady je o něco lépe, tedy vlastně hůře. Hrozně fouká a je poměrně zima. Během i tak žalostného rozlezu přichází hodinový ledový orkán, který nás nemilosrdně kosí a podlamuje už tak ponurou náladu. Až kolem třetí se dá trochu pohýbat. Tomovi konečně začíná fungovat pata, ale zase zlobí první krok. If nečekaně dobře (na)ladí program a dává moc pěkné pokusy v Progresu a já ho po boji se zimou a kůží KONEČNĚ přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=21J2D0CFORA ). Tímto programem pocitově těžší áčko, betou pro dlouhý to nezkroknu, ale co už, další cejdo je doma :). Příště snad už v normální podmínce.
 V neděli razím celý natěšený nakonec sám. Dnes je nádherně, teplo, sucho, plné (placené) parkoviště. Rozlez konečně jak má být, nic nezebe, hadry dolů. Kroky jdou hned, dnes to půjde lehce. Nebo? Do výlezu svítí a levý druhý chyt nedrží, zbytek v lati. Až po hodině konečně dobrý ostrý, blbě chytnu madlo, ale nějak to srovnám, dlouhý krok nahoře do krystalu a konečná. Vůbec nezabral na poslední krok. Nevadí, pokecám s Konrádem a za hoďku a na slunci další, tentokrát spodek pěkně, dlouhý krok také, bohužel krystal opět nezabral a já šahám cca 1cm pod chyt. Bum, zase nic. V tom teple dvojka nějak ztěžkla. Jsem na kaši, unavený a ospalý. Dám dlouhou pauzu a zkouším zoufalý poslední pokus. Mám problém udělat druhý krok, síla už není. Nějak se zmátožím a jsem opět nahoře, dlouhý krok na max, ale zase nic nezabralo a já se poroučím potřetí k zemi. Oouu, to neé. Vršek je vyhřátý, kůže a síla pryč, nejsem schopen dobrou půlhodinu vylézt ani dvojku. Ladím tedy ještě LOW, čistá silovina. Kroky nějak udělám, ale začátek Progresu nejsem schopen s nohama dole udělat ani náhodou. I tak nakonec musím být spokojený, i když to tu ještě (zdaleka) nekončí...Na cestě zpátky ještě potkám Jedrzeje a hurá kudlu dom. T.

Oblíbený převísek