Holky jely po dlouhé době do Havru, další Polsko, tentokrát s Tomem a opět Sokoliki. Na místě zjišťujeme, že je dvojka úplně mokrá, ale má být líp a docela fičí, tak uvidíme. Tom ladí, dnes dělá lehce první krok v jedničce, ale pak mu nejde posunout ruka a pata taky nedrží, tak totálně překopává program. Že by konečně progres? Já mezitím čekám, co a jak bude. Po dvou hodinách je dvojka relativně suchá, roztáčím pokusy, ale nedrží to, je to žalostný. Pětkrát dolezu do posledního kroku, zkouším měnit krystaly a přídrže, ale bohužel. Co je lehké v zimě se teď nedá v kuse udržet. Hluboce jsem se zmýlil kecama o tom, že vršek je omáčka. V kuse, když to nedrží a když nejsi dlouhý se chleba láme právě tady.
Další solo mise v neděli, tentokrát jsou Sokoliki v mlze už zdálky, skála je olezlá, mží a nefouká. Hrůza!! Co to je? I přesto nasázím další čtyři pokusy do posledního kroku, ale opět tvrdé pády na zem, do reality. Už tu mám vytočeno 12 pokusů do předposledního kroku. Bůh asi není na mé straně. Má to být zkouška odolnosti? Mám mít radost z pohybu venku a pokroku v bouldru nebo být totálně zklamaný a otrávený? Možná od každého trochu, ale toho druhého tam je o trochu víc. Low se začíná rýsovat, ale chce to být čerstvý. Ještě přejíždím pozdravit Odyna, nádherný to šutr a problém od mistra Kadejka.
 |
| Odyn |
Na sed není kůže, tak alespoň vzdušná varianta ze stoje.
Moc pěkný bald (
https://www.youtube.com/watch?v=4Hx_oZDNxzY&t=4s ) . T.
Žádné komentáře:
Okomentovat