Minulý výjezd jsem se zapřisáhla, že nebudu v takových vedrech jezdit, akorát tě tam olizují mouchy, pičorky a nevylezeš nic a jsi z toho naštvaný, vypsychovaný a bůhví jaký ještě.
Kopec, pravděpodobnost, že tam bude chladno je víceméně nulová, ale aspoň by tam mohlo trochu foukat a nesvítit, hlídání máme a chci toho využít. Po nechutných vlnách veder se konečně chystáme zase vyjet. Jako před každým výjezdem na šutry sondujeme počasí, ale poslední dobou se spíš řídíme tím, jak se cítíme, když vstaneme a koukneme se z okna. Je to bohužel mnohem jistější (Martine!).
Z avizovaných 20 stupňů zase vylezlo 24 a cestou teplota neklesala, nicméně jsem měla poslední šanci na lezecký výjezd, než odjedu do Havířova (se najíst).
 |
| Mikča v barvě melounové a naopak |
 |
| Pravda u kruháče |
Mizíme rychle ke Gambě, už se mi i o ní zdá, vše je jasné, teď už to jen vylézt. Je vedro, potím se, jen to vidím. Koukám do chytů, jsou suché, obloha zatažená. Po rozpinkání a prokřupání těla se tak nějak odhodlávám do hokusu pokusu. Jsem tuhá jako žádná druhá, PD by řekl : "A ještě k tomu stará a suchá"...no co, tak si orazím a jdu na další pokus. Pravá noha vůbec nepochopila co se po ní chce - pouze a jen dát patu do stropu a ohnout špičku dolů, nic nenormálního přeci. A tak tam přirozeně zkouším lámat nohu, zas a znova, guma boty už nereaguje, noha bolí... tak jo, dám si oraz. Tom se už na to nemůže dívat, chápu, sklopím uši a jdeme na Aperol. Tom vypadá odhodlaně, po rozpinkání se hezky projde standovou verzí a máme velkou radost, v tom teple parádní výkon (
https://www.youtube.com/watch?v=WFfAPMLFEwk )! Zkouší ještě naladit sed a kroky jsou jasné, musí se na to zajet v zimě a vyleze to rychle (snad).
 |
| Tohle a to další bude blbý na kusovku... |
Začíná poprchávat, takový lehký letní deštík, to v předpovědi jakoby bylo.
Zpátky na Gambu, jsem odpočatá, co bude zase špatně teď? Přehrabuji se v botách a pořád kalkuluju s pravačkou, musí to být tvrdá bota. Na výběr mám jednu, na které se mi hrne guma, a druhou, která se už teplem vygajdala tak, že nefunguje. Volím menší zlo a jdu na pokus, párkrát padám, ale chápu podstatu problému. Mezitím se hezky rozpršelo a Tom mi přikrývá hranu hadrama.
V dalším pokusu se cítím dobře, trochu si musím houknout, špička mi drží, poskok do lišty udělám, pata na hraně spolupracuje, skáču do hrany, křížem do přídrže, která je mokrá a chytám levou madlo, pravou madlo a vývlaj si už hlídám, abych se nedotkla. Nahoře mne čeká ještě překvapení, totálně mokré slizké madlo, musela jsem zakrysit mech. Radost VELIKÁ (
https://www.youtube.com/watch?v=V1NtyTotBW0 )!!!
 |
| Pro Vencu A muerte |
Ještě máme čas, přesunujeme se k Respektu. Kroky v Tsim fuckis a Hokusu docela jdou, ale na vážnější pokusy to už není. Přejíždíme ještě rychle na Bivak, ale docela zbytečně. Nefouká, je to tu jak v prádelně, jak v tropech. Já už nic, prsty se kroutí, lepší nelézt. Tom má ještě sílu, ale prsty se nechtějí chytů ani dotknout. Tak alespoň 5x Černý traverz v rychlém sledu, poslední přelez už byl na krev. Nečekaně úspěšný bláznivý výjezd. I.
 |
Kruhy před cestou za babi
|
Holky odjely, jedu omrknout opět Kras. TVRDÝ SILOVÝ letní Kras. Všechno při starém, Palmala nejdřív jde, pak vůbec, pak dobrý pokus, ještě jeden, pak už nic. Pocitově normální C+ a stejně to nejsem schopný přelézt. Doráží velkej Vojta (je opravdu hodně velkej) a rychle přelézá. Zkouším okolní věci až do úmoru. Prsty oškubané, chyty pálí, tělo bolí, ozývá se koleno. Člověk tu vždycky zjistí, jak je slabý a to, co stačí na hraní si na písečku je tady k ničemu. Buď to tam máš, nebo papačau. Pravdou je, že je i tady dost teplo a nedrží to ideálně, alespoň mně ne. Ale asi jsem jediný. A taky starý... Ráno se kupodivu cítím dobře, ale po zahřátí prstů zjišťuji, že to byl jen pocit, už ani nedám závěrečný krok z Bubáka. Další setrvání na tomto pěkném místě, kde vládne Síla, nemá smysl a tak se staženým ohonem pokorně mizím směr domov. T.
Žádné komentáře:
Okomentovat