4.11. Kopec, 5.11., 8-9.11. Vesec, 14.11. Labák, 19.11. Vesec, 24.11. Polsko

 Dlouho jsme nikde nebyli, If byla s malou u rodičů, řešili se jiné věci, navíc počasí vůbec žádná hitparáda. V sobotu má být lépe, jedeme mrznout na kopec. Doslova, je kláda, prsty mrznou, tělo neposlouchá, hlava to nepřebíjí. Plácáme se na Tělocvičně, If ladí RT 1, ale nic světoborného se neudálo, já jeden pěkný pokus v dlouhém Timu, kdy padám dva kroky totál zmrzlý před vylezeným, další pokus už horší. Podmínka asi dobrá, dvojka na rozlez s mírnou rezervou, ale v kuse jsou prsty a tělo v jiném stavu. Je to dlouhý a těžký na konci. Vychytat tu správnou konstalaci bude klíč. If jde ještě chvíli ladit Dry county, já jdu se Zákořem a Jusym na Chocking. Druhý a klíčový krok dávám bohužel opět jen s mírnou pomocí. Drží to, ale je kosa a síla rychle mizí. Tom zkouší všechny kroky úplně jinak a šance tam je také. Ještě s If pozkoušíme Otroky a v podstatě je naladěno a zkroknuto (já), což je jen malá náplast na další vcelku nevydařený zmrzlý den.
  V neděli hned po ránu nečekaně (a ne úplně rád) prodávám našeho milovaného rezavého Multyvánka. Měli jsme ho vážně rádi.

Měj se, žluťáku!

 Polsko s klukama tedy padá a jedu jen na dvě tři hoďky do Vesce. Bohužel jsem asi ve Švajcu ztratil pravou jedničkovou botu, tak beru asi sedm pravých bot-hujd. Je dobře, ale nic moc to nedrží, skála je stále vlhká a tahám vodu ven. Dlouho ladím pravou patošpičku, jednou drží dobře, pak pětkrát vůbec. Když drží, tak vypadne v kroku do pravého madýlka. Vypadá to na další debakl, zkouším kdeco, až se stane skoro zázrak, přicházím na revoluční řešení a v kuse dávám klíčovou pasáž. Tak sláva, A+ nástup taky jde, příště už konečně doufám v seriozní pokusy. Na výlez dnes kašlu, tělo, kůže i prsty už nefungují, jsem na kaši.

  Počasí všude nejisté, v úterý tu pršelo, ve středu brzy ráno se jdu podívat do Vesce. Na oko to vypadá slušně, dnes máme sice hlídání, ale i tak volíme jen domácí oblast. Po nedělní sešně chci už konečně zabrat v Tygrovi, If tu má také rozděláno. Střední NOVÁ pasáž do madýlka jde dobře, ale jakmile k tomu přidám A+ nástup (3kroky), vše je trochu jinak. Levá placka nedrží a vlhne, i když jsem zmrzlý, tahám vodu. Ivce trvá aktivace také hodně dlouho, postupně se to zlepšuje, až přelézá klíčovou pasáž až nahoru. K tomu zbývá cca 6 lehčích, ale silových kroků po krystalech s posouváním levé paty.

Projekt

 Skála je také bohužel vlhká a zelená, podmínka rozhodně není. Zpět na Tygra, kde dávám konečně pěkný pokus, kdy padám v totálně mokrém a krajně nepříjemném výlezu. If také dává první pokusy v Projektu, ale vlhkost i trochu síla dává zatím stopku. Opět Tygr, opět výborný pokus s pádem ve stejném místě. Do tmy zkouším už jen výlez, dnes ho dávám jen jednou z asi deseti nálezů. Levá klíčová lištička je o krystal menší, ale hlavně je to vlhké - mokré a horší než v létě. I tak musíme být oba spokojeni, vyndali jsme se parádně a oba udělali velký krok k snad brzkým přelezům.
  Druhý den mi to nedá, beru i štafle a jedu na dvě hoďky opět na Tygra. Drží to ještě hůř než včera, na pokus můžu zapomenout. Ze štaflí se snažím vydrhnout lištičky a něco vymyslet. Zkouším ještě jednu nadějnou betu, ale po dvou letech z výšky na nerozbalenou matici se vracím k původní verzi.
Dvakrát kroky udělám i za mokra, teď už jen aby to někdy vyschlo nebo alespoň vymrzlo.
 V pátek dobrá sešna doma na kampéru, ale spíš to lepilo. V osm večer vyjíždím se sousedem pro nové (staré) spaní na kolech, po 20hodinách jsme zpět.

Hákis a TimTom

Nová láska, další a hodně vymazlená T4 si zvyká na nový domov.

Jsem (chvilkově) šťastný, je nádherná.
  V úterý vypadá počasí o trochu líp, jedeme s If omrknout Labák. Moc času dnes nemáme. Bivak je pořád stejný, levá půlka dobrá, pravý spodek hodně vlhký. Půlka a Bělák na rozlez, docela to drží. If pokusuje Těžkou půlku, ale vždycky zmrzne. Zestoje při tom dává dost na pohodu. Já chvilku ladím začátek Sicka, síla je, ale i tak pořád stejně těžké. Tři způsoby a všemi chyt jen tečuji. Přesouváme se k hlavnímu cíli, k Itschymu. Hnusná oslizlá nacucaná skála a v ní pár malých chytů a skvělé kroky.
 If je docela vyházená, já se hýbu nad očekávání dobře. Jeden téměř přelezový pokus, bohužel ukazováky schazují kůži každým dalším nálezem a akutně hrozí protržení. I tak spokojenost, sice opět bez úspěchu, ale v lepší podmínce by to mohlo klapnout. Ví vyl sí.
 Počasí stále hrozný, na ježdění někam, kde by to jakoby šlo už jsem starej a vzhledem k Dárečku doma doufám i míň sobeckej. V kurzu je teď Petráč, ale jezdit sám dvakrát týdně bez holek, na to asi nemám kule a žaludek. Třeba se jednou dvakrát utrhnu, mám to tam rád, kurnik! Na zmrzlé výjezdy s Lubou a dalšími se spaním pod nulou za picoškou u Gábiny jen tak nezapomenu.

Zlatíčko a taky někdy lumpík

  V týdnu každý den chodím alespoň omrknout Tygra, ale stále stejná písnička. Mokro, vlhko...
Sobota vypadá hrozně a tak se jedu alespoň v pátek vyvětrat do Makaku na sranda závody. Bouldry super, možná trochu lehčí než loni, spousta lidí a maglajzu v plicích. A také spousta známých tváří, příjemné to pozdní odpoledne.
  V sobotu volá Zákoř, že by v neděli ještě někam jel. Je mi vcelku jedno kam, těším se, že zalezeme a pokecáme. Nakonec to vyřešil po svém : SMS jedu s Wénou na Petráč a místo nemáme mě dvakrát nepotěšila, ale už ani nepřekvapila. Podle dvou serverů má být v Liberci do dvou bez deště, tak jedu opět do Vesce. Jsem tu už ráno po osmé, vlezlá zima, spodek mokrý, ale dá se. Trvá mi skoro dvě hodiny, než se rozhýbu, rozdělám oheň, ze štaflí vyčistím na několikrát výlez (opět mokrý) a hadrem spáru. Dnes největší problém vlezlá zima, namočená pravá ruka a mokrý výlez. Jeden dobrý pokus s pádem nahoře, během kterého spíš řeším drolící se krystaly pod rukama a zimu, opět důkladné vyčištění a špekulování ze štaflí. Chci dát delší pauzu, ale kolem jedenácté začíná mrholit, počasí dává opět nemilosrdný vztyčený prostředníček a stopku. Naser si!!! Ladím aspoň sit a přicházím na jistější patu a pěkně krokuji. Začíná dojit a tak to celý špinavý, smradlavý od ohně a totálně ponížený po dvanácté balím.

Mokrý tygr

Ještě pár takových zážitků a končím, tohle už vážně není zábava. Poslední dobou jen utrpení, nebaví...
 V pondělí sešna doma a také pořádný knedlík v krku, aby toho nebylo málo.
Ve středu se opět trénuje, If jela zkusit Makak a já doma. Oba máme hnusnou dusivou chřipku, malá pro změnu jen horečku. Navečer volá If, že stojí pod kopcem, že jí sejmul typ a že Octáva dostala ránu do boku. Malá prý jen řekla : To byla rána jako z praku. A byla, naštěstí se holkám nic nestalo, odtah, pojišťovny, auto se uvidí.
 V pátek píše Džangli, že by někam zajel. Dlouho jsem ho neviděl, pacholka, chřipka neustupuje, ale i tak se chci provětrat a navrhuju Polsko. Nabírá mě doma, po cestě kecáme, první štace Odyn. Je dobře, ale i tak se aktivujeme docela dlouho. Džangli zestoje rychle jinou betou, já až tak po hodince, pata zlobí. Ze sedu se opět aktivujeme poměrně dlouho, lišty koušou, nohy smekají, dva programy.
Já pak dávám nečekaně dobrý pokus skoro do pravé placky, ale pak už je vždy něco špatně. Džangli podřadí, zavrhuje jeho betu, dvakrát tečuje pravou hranu a pak najednou paf paf, občas něco podjede, nepouští a stojí na kameni!
 Paráda, takhle to má vypadat. A+ by mělo sedět i pro menší. Máme ještě necelé dvě hoďky do tmy, přejíždíme do Jelení Hory. Je tu kupodivu sucho, tak se hned věšíme do hodně převislé spáry za 8A+. Kroky parádní, chyty kousavé a bolavé, nohy mizerné. Postupně nějak krokujeme, ale síla už rychle mizí, prsty protestují, naštěstí nás vysvobozuje soumrak. Nicméně perfektní bouldr, kde se bude padat téměř všude. Až na tu chřipku super den jako za starých časů, díky Džangli a třeba zase někdy. T.