23 - 27.10. Švajc

 Holky v Havru, plán byl dobře zalézt na Severu. V pondělí ráno v Liberci totální hnus, hodinka rozhodování, chci pryč!!! Pojištění, plyn, směnárna, žrádlo, měsíční známka česká, v Praze koupit ještě jetou švýcarskou, plnou v Nýřanech a už to frčí směr Helvetia. Snad žluťák vydrží. Za čarou si mě civilové odvážejí na pár minut na parkáč, jinak cesta ubíhá překvapivě dobře. Psyche is high, plán je jasný, Conquistador jakkoliv. Těším se na kroky, na samomluvu, jak budu chodit nalehko, na PROJEKT. Už abych tam byl. V noci dorážím k řece, nikde ani noha, tma tmoucí, hororové zvuky z řeky, rychlá čůračka a dělat, že tu nejsem. Ráno mě budí burácení obrovského vrtulníku těsně nad skalami, po chvíli přijíždějí chlapi a že skály až za dvě hodiny. Vrtulník přilétá znovu, desetimetrová tyč, na konci pár kotoučů - švýcarský prořez stromů.

Místní křovinořez

Nechápu nic. S plnou polní doslova běžím do řeky a KURVA, kámen vyrostl o dobrý metr a půl. Řeka odplavila veškerý písek, dopadiště hrozné, vpravo špičatý šutr, nemožné sám už jenom zkoušet.

Všechno tu je jinak...

Tohle jsem nečekal, proč teď, proč já? Chvíli zkouším Frostheaves, ale v podstatě ani nevím, kde se vylézá, přímo si ani neškrtnu. Plan B není, navíc je přes dvacet stupňů, přejíždím pod Fatboye. Kroky jdou hned, ale nedrží to, navíc pravý ukazovák hrozí protržením hned od začátku výjezdu. Dávám pauzu před pokusem, do bouldru svítí. Špekuluju, když v tom na parkovišti známá postava s brejličkami. Pišto, ty hade, sliboval jsi podmínku! Kecáme, že to drží iba v noci, koža v riti a že ide iba zobrať Second life a domou. Fatboy neuteče, vybíhám pro matice a jde se tedy na Sekunda. Nádherný vysoký a dlouhý problém, horší kvalita skály, bolestivé chyty, super kroky.

Tak snad JINDY

Druhá půlka jde překvapivě dobře, ta první bohužel ne. Pištova rychlá a párkroková ízi beta mně bohužel nesedí, hoch je trochu jinde. Je hodně teplo, chyty koušou a nedrží, Pišta i s komplet otejpovanými prsty i tak parádně přelézá. Zbytek dne, už sám, zkouším první část. Nakonec i těžce naladím, ale v téhle podmínce si ani smysluplný pokus neumím představit.
  Ve středu volím rest, proběhnu si celý letní centrál, vesničku, večer i okolí Second life.

Pilířek

Kostelíček 

 Ve skalách  téměř nikdo, a když už, tak softmůveři v dobré náladě. V noci mi najíždějí kroky, ale reálně mi to nedává žádný smysl. Ráno si to uvědomím na slunci naplno, jdu pro obě matice a přesouvám je pod Fatboye. Do něj ještě nesvítí, docela to i chvíli drží. Při rozlezu ještě přijdu na dvě ulehčení a rychle přelézám
( https://www.youtube.com/watch?v=7rhz4XcZ7SY ). Výborné kroky. Opět snáším matice a znovu vynáším k Sekundě. Zkouším nejdříve druhou část, ale je to horší než s Pištou. Prsty pálí, nohy nateklé, není žádná ani malá šance, v tomhle počasí prostě NE. Opět přesun k autu, přejezd do vesnice a s dvěma maticemi až dozadu do centrálu. Zde je alespoň ve stínu 3 Cane za 8A. Těžce vymýšlím a krokuji, otlačené nohy, prsty pálí, blbý dopad a psycho poslední krok dávají stopku. Jsem úplně vydeptanej, vysílenej, zbytečnej. Přitom je tu tak strašně krásně. Le vent mě dodělá úplně. V pátek ráno přemýšlím, co dál, opět krásné barevné podzimní hodně teplé počasí, buď opět rest (ale proč?), nebo noční sešna s Jedrzejem na sitovém Degrovi (do jiných než vyžvejkaných starých bot se ve dvaceti stupních nenasunu), v Magicu prý chčije, dobře, zkusím Brione. Jedno z nejhezčích míst, co jsem byl. Nádherné údolí, prý nejlepší žula na světě, v poledne sedím pod Froggerem.

Převísek u vody

Je sucho, je tu stín, vypadá to dobře. Bohužel stopku mi dává hned druhý krok, nejsem schopen ho vůbec vymyslet. To jsem nečekal, prý softové ajdo, dál už by to šlo. Sahám do vedlejšího Fejka, kroky odděleně jdou hned, topovou bouli ale jen tečuji, sám se bojím a placák mezi šutry za třech metrů mě vůbec neláká. A že by byl dnes téměř jistý. Přejíždím dolů osahat Marilyn Monroe - další nádherné ajdo.

Marilyn

Do třetice NULA, oblé bočáky nejsem vůbes schopen podržet. Psycho pokračuje i v tomto přenádherném místě. Zahazuji jednu matici do auta a běžím nahoru nad vesnici. Zde je naštěstí trochu vítr a stín a také mladý Anglán s letištěm. Molunk - krásné klasické vyšší cejdo v opravdu jedinečné žule.

Molunk krasavec

Zkouším flash, padám až z hrany, za 10minut na pohodu, pak ještě jednou na památku ( https://www.youtube.com/watch?v=Z9W3qW60cCQ ). Vedlejší Atlantis už strašně bolí, prsty na hraně totálního probroušení. Je tu strašně krásně, ale už stačilo, chci pryč. Večerní koupel v řece, nasbírat pár kamenů a s hodně staženým ohonem zase do Čech.

V Bellinzoně večer 19 stupňů, v Magicu 5 a mokro a v Liberci opět sračky. Švajc je přenádherný, barvy podzimu, azurové nebe, kameny a bouldry vesměs erste klasse, přesto je tam tentokrát bohužel toho opačného o poznání více... T.