Foxbouldering: 29.11. Labák, 2.12. Vesec

Zimní Vesec

Depresivní počasí a nálada pokračuje, chrchlám už druhý týden a stále stejné, holky zdatně sekundují. Do toho stále nevíme, jak to dopadne s nabouraným autem. Probdělá a prokašlaná noc ve třech, nic tak agresivního jsem ještě neměl.
Ve středu jsme chtěli s If aspoň na půl dne vypadnout ven, nakonec jí je ještě hůř a tak jedu sám směr Labák. Bivak klasicky půl napůl, rychle se rozhýbu, cítím se na tu bídu dobře. Kůže z Polska ale citelně chybí. Oproti předpovědi navíc párkrát zasněží, naštěstí ne moc. Jdu omrknout Ičiho, troufám si do něj jen s tejpou na levém ukazováku a není to ono. Hrůtek kouše i přes pásku, na dva stupně to zas tak moc nedrží, ale není kupodivu zima na tělo ani na prsty. Dávám nesmělé nálezy, pár špatných, nakonec jeden dobrý, kdy padám ze třetího kroku. Tohle už znám, pořád je jakoby šance, až najednou zmizí kůže, síla a papačau. Sundávám tejpu a jdu na poslední kolo, snad aspoň neprotrhnu, když už nic jiného. Dva nálezy, kdy smeká pata, pak pokus, kdy dobře chytnu pravou oblou malou lištu, levá napíchlá na hrůtku, vzduchem noha na stup, stále se držím, levá paf paf, pravá dírka, levá madýlko - vypadá to dobře!!! Výlez úplně durch, ale dnes ten nahoře přivřel oko a nenechal mě v tom. Itchy je tam!!!

Yess!

Pocity mírně smíšené, většinou dokážu odhadnout, jaké jsou šance, tady a dnes ne. Prostě to tam nečekaně a po dlouhé době spadlo. A také potěšilo.

Campusing už pouze pod dohledem

Velmi pomalu se zbavujeme chrchlání, kuckání a nudlí, ve čtvrtek slušné protažení doma, i když síla moc nebyla.

Veéélká ruka

V pátek se jdeme i s malou projít do Vesce, beru i laso. Tygr suchý a bez sněhu, koukám do výlezu, jak to ošálit. Spřádám plány na sobotu, to máme hlídání. Odpoledne ještě jedeme omrknout Makak. To co se tu chystá, je opravdu velkolepé a skvělé, konečně! To jako zase budeme jezdit na Makak na mučidla, nebo co? Ještě přišly (za tři dny!) parádní US světýlka na ty moderní najtsešny, s těmi kupovanými v Česku NEPOROVNATELNÉ.

Nové lustry z US

Sobota, Vesec! Kolem jedenácté jsme na místě, rozlézám se rovnou ve výlezu, jestli něco nevymyslím. Nevymyslím! Boulder se vylézá rovně - mírně zleva a tím je to dané. Naštěstí je skála vymrzlá a docela suchá, takže se aktivuji ve starém nepříjemném programu. Docela to drží, ze štaflí to docela jde (díky Ivčo, že jsi podržela :)). If se dlouho rozehřívá a rozkoukává v krystalovém projektu. Zima jí prostě nevoní, je zmrzlá jak houno (více naběhá, než naleze). Já jdu na první dnešní pokus, vše funguje, bohužel padám opět ve stejném kroku ve výlezu! Pauza, If postupně prolézá kroky a mění dvě paty, stihne si ještě sedřít celou holeň, no nic. Opět přesun k Tygrovi, pro změnu přestává držet levá boule (přitom je těsně nad nulou) a asi třikrát padám v kroku do madýlka. Ach jo, co je zase špatně? Dávám 20 minut pauzu a vcelku smířeně a vyklidněně jdu na další kolo. Bouli nechytnu moc dobře, ale lezu dál, krok do madýlka udělám, ve výlezu trefuji (poprvé v kuse) pravou vysokou lištu, pata drží, dlouhý krok do levé lišty, pravá noha na haluz na stup a konečně stojím na kameni!!! Radost veliká, takový malý splněný sen. Cesta nahoru byla velmi dlouhá, od prvních nesmělých nálezů kdysi se Zdendou, přes Nunyčův přelez (půjde to!), po první seriozní krokování, zkrokování, změny programů a v neposlední řadě tvrdý boj s podmínkou. Ani dnes to nedrželo, ale výlez alespoň nebyl mokrý. Tygříka si vážím dost. Navíc to tu ještě nekončí, ale to zase bude úplně jiný příběh i přesto, že sit je připraven slušně. If ještě jednou zarve a je z toho nejlepší pokus, kdy padá v kroku ze dvou krystalů doprava do bočáku. Je to pěkně zkroklé, je to těžké, je to blízko.