6.12. Labák, 7.12. Petráč, 12.12. Modřín

 Stále komíháme mezi Labákem a Libercem. Tomovi nemoc pozvolna (ne)ustupuje, já ho s Ivčou kopíruji. Ale, dnes máme hlídání, a tak nemoc nenemoc jedeme! Ropuchy hlásí 6 °C a tak by to pro mne mohlo být dobré. Počasí ideální je, akorát nemám ještě dorostlou kůži a jsem všechno, jen ne silná a akční. Každopádně jede se, i kdybych chodit nemohla. Zaplouváme pod převis, vše je suché, vymrzlé. Rozehřívání trvá, trvá a trvá jako každému staršímu člověku. Nemám si to za zlé. V Půlce je to pořád stejná písnička, umrzám v lištách, síla je, ale už nerozmrznu, lepší to bylo a bude v teple. Vystřílím pár ostrých a jdu se rozbalit pod Itchyho. Jsem docela rozlezená a tak není na co čekat, než zase promrznu. Docela i fičí. Pokusy dávám i dva parádní, které jsou nad naše očekávání. Dost to bere sílu v prstech a tělo taky bředne, A+ je A+. V dalším pokusu už nenasadím ani patu a to je znamení, tvl jeď domů trénovat! Tom se rozhodl šetřit na zítřejší chlapský výjezd směr Petráč, toš to su zvědavá, co si přiveze! Určitě plný batoh 8Aček :). Tady to pro dnešek stačí, zimy už mám plné lezky. Možná by se hodila teplejší bundice, třeba od Josky ;). Lezení zdar! I.
 Ve čtvrtek jedu plánovanou a dlouhou misi směr Petráč. Na Čerňáku nabírám Džanglmena, hoďku pobudeme v zácpách a v jedenáct stojíme u Tlamy. Naoko super podmínka, dnes to ale nebude ono. Nemoc neustupuje, bohužel, chyty ve skutečnost moc nedrží, a tím je to vlastně dané. Doráží Majkl a jeho partička, je fajn, že zase leze! Eso Rimmer brutál, Zuby se nezměnily, dírku prostě neumím držet, ve Hbitém jazyku chybí málo (ale neprotrhl jsem, za to jsem si odřel holeň). Džangli ladí Nový život a dává i pěkné pokusy, v lepší podmínce to sfoukne.
 Přesun k Black boxu, nejdříve Komnata, Džangliho betou mi chybí necelé 2cm. Zkouším kdeco, ale výsledek je stejný - TŮDLE nůdle. Black box vypadá a je famozní, seriozní zkoušení snad jindy.
Toť vše, nic se neudálo, nic se nezměnilo, zklamání veliké, opět totál ucpaná Praha a do toho nemoc v plném proudu. Bezva.
  Dny běží, až na dva slušné tréninky doma se nic moc neděje. Kašel neustupuje a to není vůbec dobré zjistit každé ráno. Naše BATOLE se naštěstí drží a má to tak nějak na háku.

V úterý jedu i tak na odpoledne ven, zkusím Modřín. Vlhko, trochu sněhu, nerozbít si držku při stoupání ke skalám je priorita. Zkouším Ridera, madla mokrá, lišty se docela dají držet.

Modřák s bílou polevou

Půlhodiny se aktivuji v prvních čtyřech krysách, pak ladím klíčový dolez. Skok do mokrého madla dávám jen jednou a hned trhám dlaň. Po chvíli dávám pěkný pokus a PŘELÉZÁM! Opět vcelku nečekaně, těžké je udržet nohy na stupech v prvních krocích a potom samozřejmě krok do hrany
( https://www.youtube.com/watch?v=_WyMaAni5I8 ).
Pěkný boulder, a celý bez levé hrany, Rostíku! Přesun k Mandragoře Up, chvíli trvá, než si vzpomenu na první kroky, pak už zkouším jen nálet. Lišta je daleko a je malá, dvakrát ji pohladím, ale to je dnes vše.

(Nechtěná) reklama na Ocún

 Přes pěkně vypadající a nabílenou Annu hodně klouzavým pohybem mizím.
 Ve čt se mučíme doma, If je silná na kampéru a poprvé seriozně fixuje, což je zejména v těchto šedých dnech dvakrát dobře. Žihle, třes se! T.
PS: Tento fix by nebyl možný bez Tomovy podpory a jeho tréninku!!! Jsem mu za to velice vděčná. I.