26.1., 29.1., 3.2. Hřensko, 5.2. Vesec

Volíme Česko

 V pátek nečekaně opět v Hřensku. Počasí nejisté, Džangli píše, že jedou s Bafíkem taky, kolem poledne se potkáváme u Karbidu. Překvapivě je sucho, na místě už operuje Wéna. Společně s Džanglim ladím moc pěkný traverz zprava do Karbidu. Postupně se to pěkně rýsuje, Džangli dává několik nadějných pokusů, já první opatrné, půjde to. Chce to hodně kůže a podmínku, padat se dá ke konci kdekoliv. Bafík bojuje s Karbidem, Wéna pěkně přelézá Zirkon. Ještě se stavím u Tlukotu, ale jsem totál bez kůže a síly.
  Musím říct, že je letošní zima určitě lepší, než ty minulé. Dá se lézt venku za přijatelných podmínek, na druhou stranu se na něco cíleně zaměřit jde velmi těžce. Během pár dní nasněží, zmrzne, zaprší a pak je deset stupňů jak v dubnu. Aprílové počasí uprostřed zimy. A předpovědí se bohužel řídit moc nedá. Do toho nás docela chytly stojky, jádro cviky :), bradýlka, kolečko a balony (motivace JÁ Korba funguje, i když na o dost nižším levelu). Naopak kampus a další mučidla zejí spíše prázdnotou. Jednak nezbývá síla ani kůže, jednak (nevím proč) to dřevo klouže čím dál tím víc. Venco, máš v tom prsty, fakt díky!!!
  Naše malá nám dělá jen samou radost. Vtipkuje, vymýšlí, počítá, kalkuluje, roste a také zlobí. Nedávno jsme navštívili (kromě kolečka atrakcí typu Babylon, Decathlon, Hypáč, botanka, Ekocentrum Bolka, kozy v Pěnčíně) motýlí dům v Jonsdorfu (kousek za Žitavou). Super místo na dvě tři hodiny. Krásné mořské akvárium, špičková terária (bohužel jen s obyč.zvířaty) a hlavně obrovský kus tropu s volně poletujícími fešáky. Vřele doporučuji.

Telátko roste

Fajn místo

Motýlek

Jungle

  V pondělí máme nečekaně hlídání, předpověď slibuje jarní teploty, v jedenáct stepujeme u Tlukotu.
Dnes tu nejsme sami, Zákoř s Wénou také neodolali. Včera se docela cvičilo doma a je to tady znát. Navíc kůže za den nedoroste, to také víme. Dnes tu jsem (opět) zbytečně. If chce rychle smáznout levé cejdo, ale brečí také. Prý není kůže, chyty nedrží a ještě má děravou botu. Přelez naštěstí netrvá dlouho ( https://www.youtube.com/watch?v=QU77ZgK97Hc ). Balíme a jedeme omrknout staré věci za Žížalu. U Válečné stěny potkáváme duo D+B NBA, jsou docela nadšení (aby taky ne). Pokračujeme ještě dál na Campus nad Labem. Ivču odrazuje poslední hodně dlouhý krok tři metry nad zemí, já naštěstí během 20minut přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=-Rp2Xdte9eE ). Moc pěkný boulder. Zpátky za klukama, v podstatě tu vylezli nebo skoro vylezli všechny staré problémy od Rosti. Nutno podotknout, že Rosťa lezl všechny bouldry úplně jinak, kluci zase logicky. Délka tady (opět a zase) hodně hraje. Zkoušíme Armádu spásy, pěkné kroky s těžkým vývlajem, If ještě Bagdád. Rosťa ho lezl až za roh, trochu jiný boulder...

Tři válečníci

Džangli dává na konci dne parádní pokusy v Karate Kidovi. Dnes příjemná změna, i když kvalitou je Karbidí stěnka a Heartbeat trochu jinde. Už dlouho jsem neměl prolezené prolezené prsty.
  A v sobotu opět na místě, je docela bojovná, už bych rád něco konečně zkusil přelézt. První zastávka Karbid - kupodivu slušně. Rozlez tu trvá dlouho. If zkouší opět Karbid, klíčový krok jen těsně odolal. Já zkouším traverz do Karbidu, bohužel dva tři oblé chyty po cestě nedrží, dvakrát pohladím pravou bouli ve výlezu, ale to je vše. Mezitím utrpení, zahřívání, čekání a nic. Těžké odhadnout podmínku, buď člověk zmrzne, nebo má mokré a nateklé ruce na těžký závěr. Navíc kůže tu mizí strašně rychle. Zklamání, ale tak to je. Nečekaně doráží i Rosťa, dlouho jsem ho neviděl, maratonce. Přesun k Tlukotu, If ladí cépluska, ale je chudák zmrzlá a prsty už pálí. Bejdo docela drží, konečně dávám závěrečnou pasáž dvěma způsoby, ale zase nefunguje špička - skoro vždycky se dotknu. Navíc na prd zalepené boty z Restu, na Drakkara asi můžu dlouho zapomenout... Dnes temnota, zrada a opět nebaví. Shodli jsme se, že bychom se měli vždy radovat z pohybu venku, ale to se nám dnes nějak nepodařilo.
  Nějak se mi to všechno v poslední době nahromadilo v hlavě a musí to ven. První fakt - v minimálně 70% bouldrů, které jsem v poslední době zkoušel a lezl, je výška velká výhoda. Nebo jinak, bouldry, které dělali menší lidi a dali jim nějaké číslo, rozhodně nemají danou obtíž pro lidi o 10-20cm vyšší. Vidím to jak u sebe, tak hlavně u Ivči k poměru ke mně, natož k vyšším klukům. Rozhodně nezpochybňuji výkonnost některých z nich, to vážně ne, jen subjektivně konstatuji moji zkušenost a názor. Snadno se totiž stává, že slabý dlouhán vyleze těžší bouldr, než o dost silnější prcek. Na papíře to potom vypadá pěkně, v reálu už tolik ne. Na druhou stranu se to nedá zobecňovat, to by potom každý bouldr měl několik obtížností, což je blbost. Být dlouhý samozřejmě neznamená být slabý, aby to nevyznělo blbě. Mělo by to zkrátka být na posouzení každého s velmi potřebnou dávkou sebereflexe. Druhý fakt - většina bouldrů např. od Rosti, Stráníků, ..., které se přelézají, se většinou lezou jinou metodou, než lezli autoři. Což je samozřejmě v pořádku, potom ale klasifikace občas nevypovídá o obtíži lezeného problému. Je to vidět například u silného Štěpána, který dost často ustřelí i o pár stupňů jen díky tomu, že nepřijde na lehčí řešení, nebo někam nedosáhne. Extrém byl Rosťa, který si občas vymýšlel bouldry v bouldrech. Třetí fakt - většina těžkých přelezů, zejména ze starší doby (ale nejen), zůstane už asi navždy obestřena tajemstvím, záhadou, mysterií, POCHYBNOSTMI. Jsou borci, u kterých nejsou a nebyly žádné pochyby a jsou tací, u kterých by byť jedno jediné přelezové video či jasný důkaz vyřešilo spoustu dohadů a spekulací. Tak to prostě je, díky dnešním možnostem snadno točit to naštěstí už takový problém není. I díky vyjmenovaným faktorům bude bouldrování venku vždy jen vynikající zábava, pro někoho životní styl a také prostředí, kde mnohdy vítězí lidské EGO - JÁ téměř nad vším ostatním. Přelézt papírově 7C, 8A nebo 8A+ boulder ale nemusí vždy znamenat přelézt daný stupeň. A čtvrtý fakt - zakázat a pokutovat venkovní bouldering v podstatě ze dne na den rozhodnutím někde z prdele - Bruselu, je neskutečná křivárna a zbytečnost, která nemá v dnešním skutečném reálném světě žádné opodstatnění. O co je tichý ukázněný bouldrista s respektem a láskou k přírodě horší, než hlučný sváteční výletník, místní vesničan nebo přiožralá saská bandička, která za jednu noc posere a poblije blízké okolí? Zakázat lezení v Labáku plném odpadků, skládek, hulákajících turistů a mrtvol upytlačených zvířat je obrovská a zbytečná hloupost a křivda pro všechny, kteří to tu léta milují. Proti tomu je nějaký kodex naprosto zbytečný až směšný. Pátý fakt - jedeme dál i přesto, že vnímáme vše, co jsem se snažil (podotýkám subjektivně) popsat. Stále nás to baví, stále žijeme lezením a cvičením, projekty stále čekají. Snad jsem se nikoho nedotknul nebo neurazil, kdo mě zná, ten ví.
  V pondělí píše Zákoř, že jede na dvě hodiny na Tygra, tak ho jdu podpořit. Šutr krásně vymrzlý, je docela kláda, ale drží to.

Tygřík v lati

Opakuji s Tomem kroky, všechny postupně jdou. Ladím sedovou verzi, vymýšlím jinak přendání nohou a ono to pěkně funguje! V kuse poprvé dolézám do standové verze, dílčí radost. Uff, tady už není na co čekat, příště s KŮŽÍ, správnými botami a hodně bojovou náladou na první ostré. T.