Foxbouldering: 1.5. Sasko, 2.5. Oybin, 4.5. Sasko, 5.5. Oybin, 6.5. Bor, 11.5., 14

Holka moje

1.5. Opět a zase Sasko. Tentokrát májové a s Korbou. Ambice dnes nejsou, včera večer se pálilo a žralo. Pět opečených rohlíků s máslem, velké balení selských brambůrek a jeden a půl Bernardýna na bojové moc nepřidají. Po poledni máme sraz na parkovišti. Shiva se líbí, i když opět moc nedrží. Po rozlezu jdu hned na ostré, ale ani jednou ze třech pokusů nenahodím nohu. Korba krokuje, zlobí jeden krok uprostřed a konec. Místo kumite nečekaně přichází na zajímavé řešení, které stojí za úvahu. Staticky se dá nabrat dvouprda a kontrolovaným nákopem do stupu. Kroky udělám asi třikrát, ale potom už ne, z dírky dost bolí prsty. I tak asi jistější řešení, uvidí se příště.

Korba v Imě

Přesun tradičně k Immanenzu, ten i přes únavu jde výtečně, poprvé dolézám zestoje na vrchol kamene, všechny kroky dnes dobrý. Uvidíme, co na kusovku. T.
2.5. Vyrážím sama do rozpracovaného traverzu. Jsem tam kolem desáté, teplota skvělá, musím nahodit letní péřovku. Bohužel je všechno pokryto žlutým všudepřítomným pylem, takže začínám čistit. Na rozlez si dávám výlez Jacoba a traverzu, jde to výborně, prsty bolí o něco méně, než minule, asi si zvykly na místní chyty. Mezitím přichází autor většiny zdejších bouldrů, před rokem nám to tady všechno ukázal, prohodíme pár vět a každý si jdeme po svém. Našel si nahoře nějaký projekt, a tak ho čistí od všeho možného, prý to bude 7C, ale známe zdejší 7C, že?! Jdu si projít nejtěžší kroky, což je začátek jako v Jakobovi, nahození levé špičky, pravá pata, poskok do obliny, posunutí levé paty, velká špička...no jde to zatím jako po másle. Dolézám z madla do traverzu, všechny kroky chápu, udělám. Dávám pauzu, dojí mi to levačku. Nalítám si traverz za hranu, výlez je v kuse zatím unreal! Jsem docela natečená, musím pauzírovat. Naneštěstí se začíná dost oteplovat, odhazuji vše co se dá, ale nedrží to a nedrží, kůže zůstává v chytech. Jdu se projít nahoru pod krásný traverz, potkávám znovu němčoura a koukám mu do projektů. Má tady tři směry, vypadá to docela hezky, pro čahouny. Docházím pod horní traverz a koukám, jak je to parádně převislé, úplný kampus. Na tohle už ale bohužel není dnes kůže, chyty se nedají přes bolest ani chytit. Jdu zpět a zkouším ještě traverzovat a vychytat paty, nic nového se neudává, vůbec to nedrží. Tady je to max na hodinu a pak utíkej! Jsem ale spokojená, snad další 8A na cestě do deníku :). I.
4.5. V pátek domluvená sešna s Korbou na Shivě. Psyche is high, ale dnes to nedrží. Jsme tu už před polednem, síla je, kroky dobrý, ale chyty prostě jedou. Korba bojuje s koncovou pasáží, já dávám rekordní pokus, kdy podcením fix dolů. Nový program určitě lepší. Další pokusy vůbec nedrží boule, jsem pěkně nasranej. Alespoň dvakrát dolezu zestoje (bekhend a nedržící boule). Dnes byla zatím největší šance, ale podmínka byla proti. Ještě zajdu k Immanenzu, všechny kroky jdou i přes teplo a vyházenost. T.
5.5. Sobota padla volba na mne, takže jedu opět sama do "Ojebýna". Vstávám poměrně brzy, pod skálou přešlapuji už v 8h, je dobře. Bohužel lezení začíná opět čištěním žlutého marasu v každém chytu. Na rozlez výlez Jacoba a traverzu, drží to, vypadá to slibně. Připomínám si kroky ve stropě. Po orazu si nesměle troufám na pokus. Dolézám až na konec traverzu do madla! Paráda, ale neskutečně mě to dojí, začátek silový a pak mi chybí, laktace nastoupila. Laktát mi koluje pouze v levé ruce, pravá by lezla, levá stávkuje a pumpuje. Nic, dávám oraz, jdu se projít. Dole nikdo, nahoře nikdo, jak je to možné? Cestou dolů potkávám zase němčoura Marka. Opět jako přes kopírák probereme jeho projekt, můj traverz a jdeme si každý po svém. Ještě se mne jednou raději zeptá, jestli opravdu nechci matici, protože mám jen jednu a hodila by se mi, že jo. Ale protože jsem z kraje rázovitého, tak rozhodně ne, já mám přece do půlky bouldru bundu, pak kraťasy, pak mám podprdeláky a pak mám až na výlez matici, kam stejně nedolezu, takže pohoda. Loučíme se a jdu na to. Opět padám stejně jako předtím, bohužel. Ještě natečená vylezu klíčový výlez. Trochu mě to štve, ale je to na mě dlouhé a hodně silové. Nevadí, navíc se zase otepluje a je na čase zmizet. Bylo to dobré, slušné, ale....
Lezení zdar! I.
6.5. V neděli nemůžu dospat, v hlavě mám Immanenz, Porebu, Bahru. Večer Magnus píše, že Bor suchej a že to drží. Fajn, ráno posnídám v Nové Pace, po svižné jízdě a projetí několika zákazů stojím po desáté pod Září.

Krásná Záře

Je zima, sucho, příjemně fouká, Magnus nekecal. Rozlez netrvá až tak dlouho, ale aktivace ve třech těžkých krocích ano. Nejprve jde druhý, pak ladím klíčový nálet do hrany, který dost krájí levý ukazovák. Nohy tu jsou kromě podmínky dost důležité. Dlouhý nemusí zvedat pravou, mně to už nevychází. Po půlhodince jsem schopný tečovat hranu, zkouším tedy ještě první krok. Takový divnozved, boule na levačku jednou drží, potom třikrát ne. Pauza a konečně dávám krok do hrany. První pokus, kdy nečekaně dolézám nahoru, ale blbě se odrazím, po pauze super pokus, kdy pohladím hranu, už to tolik nedrží a otepluje se. Ještě jeden slušný, ale už to není ono. Super, další projektík, se štěstím by šel dnes udolat, ale to se mi nestává. Ještě zaběhnu zkusit Nomena, ale v Magnusové betě mi chybí dobrých 15 cáků. Na nic jiného nepřicházím, kůže mizí a já s ní.

Vzpomínka na oblíbený bivak

Super den

Magické drábky

11.5. V pátek špekuluju kam jet, slušně bude asi všude. Zákoř chce do Poreby, tak jedem. Po cestě sucho, vypadá to dobře, bohužel převis je kompletně zdojenej. Včera tu byl Magnus a bylo to suchoučký, asi tu dost šplouchlo. Postupně se nějak rozlézáme a zvykáme na mokré chyty. Tom ladí projekt, já novou betu v klíči CS II (pro dlouhé lehce a skoro staticky z madla až do škudliny). Dvakrát krok udělám, asi lehčí i pro mě. Bohužel do toho začíná navzdory všem předpovědím (fakt ať už jdou do prdele) dost pršet, pak ještě dvakrát. Doráží Magnus, ale když vidí žalostnou podmínku a dva starý blbce, dává ruce do kapes, v tomhle rozhodně nepoleze. Balíme to také, ještě omrkneme pěknou skalku na Studnici a potupně s blbým pocitem dom.

Tom a projekt

Druhý den alespoň dílčí radost v parku, čtyři muscle upy, i když křivé a nakopnuté, do začátku potěšily.
14.5. V pondělí po obědě opět Poreba se Zákořem a Magnusem. Konečně sucho, kluci nadšení, já až zas tolik ne. Na rozlez kroky ve Star gate, prsty pláčou ihned po zahřátí. Magnus hned naburácí do projektu a za odpolko sází jeden pokus za druhým. Těžký program, super kroky a pády v jednom místě. Tom protrhává v projektu, ale i s tejpou konečně rozšifruje a udělá klíčovou pasáž. Paráda!
Já dávám první průstupný pokus ve standové verzi Star gate a dolézám kupodivu do prvního krystalu. V dalším pokusu dokonce až do druhého. Super, půjde to, akorát prsty neskutečně pálí a divím se, že jsem neprotrhnul. Nakonec další dobrá sešna.
15.5. Druhý den máme hlídání a Ivča že by ráda do Poreby. Hm, paráda, určitě vydržím nelézt. V jedenáct jsme na místě a podmínka jak čuně. Tedy pouze hodinku, než vyleze slunce a o chvíli později přijde liják, který vše během deseti minut zlije. If se rozlézá v jedničce CS, dnes to drží a je silná. Jeden rozlezový pokus a dalším moc pěkně přelézá ( https://www.youtube.com/watch?v=pq7FFpISPwo ). S její výškou trudné řekl bych. Hned jí šteluju do dvojky, kde se po opuštění psychických zábran pěkně rozeskáče a škudlinu několikrát tečuje. Ne a ne zastrčit prst do dírky, asi nemá praxi, díky Bohu. Šance tu je veliká, pokud to hlava bude chtít. Zbytek jde dobře. Já dám jeden slušný pokus, ale prsty pálí jako čert. Z prvního krystalu (levačkou) v pohodě dolezu, tak doufám, že je to jen otázka teploty a kůže. Ještě stihnu nalézt do pravého projektu, kde se otevírá nové řešení spodem. Bohužel mohutný liják nás poněkud dříve vyhání.