3.6., 6.6. Labák, 8.6. Polsko, 13.6. Sasko, 15.6. a 19.6. Polsko, 23.6. a 25.6. Bor, 27.6. Labák - Sasko

Obří dinosaurus

Venku vedro jako prase, holky v Havířově, všechno (nejen) doma do mrtě sežraný, jedeme se Zákořem omrknout Bivak. Vyrážíme dřív, ale asi to je dnes jedno. Sice pofukuje, ale vůbec nám to nedrží, vůbec. Hrůza. Cíl byl jasný, rychle oživit Sundekra a pak pokračovat každý svým směrem. Bohužel kůže a síla je maximálně na tři čtyři kroky. Čekal jsem rychtu, ale zas takovou ne. Utíkám doleva, kde konečně rozklíčuju paní Houbařovou bez dírky, a to i v protisměru. Bohužel je to spíše programem než progresem, ale i tak by to mohlo být o stupínek těžší. A dlouzí budou (konečně) v mírné  nevýhodě, ale můžou si vykopat hlubší dopad :). Jinak je tu docela rušno, jeskyňáři s dětmi a pravděpodobně se sem také chodí, no píchat, což jsme usoudili podle překvapeného páru s proutěným košíčkem a podezřele velkou dekou. Přišli jsme si zde dnes rozhodně menší rušivý element, než zbytek lidí, kteří tu dnes byli. Bivak žije...
 Ve středu jedeme opět a pocitově je o poznání lépe, i když tepleji. Nechápu. Včera jsem si dovolil regulérní seniorský dvoufáz, od třech ráno jsem nespal, kuna se opět vrátila a přišla se na mě podívat otevřeným střešním oknem. Leze se líp, Tom se hned zakusuje do Sluníčka, Sundekr mu jde lépe a lépe.

Tom v akci

Já vcelku rychle přelézám Houbařku bez dírky, docela to zlehklo, cejdo asi sedí ( https://www.youtube.com/watch?v=zljQDb4sfU4 ). Nové a pěkné kroky. Ihned se nabízí napojení do Mourka, další jasná A+ letní kombinace. Až na boule v Bělákovi vyšší teplota nevadí. Bude to klasická natejkací rudlařina. Síla mě opouští rychle, Tom se ještě dohýbe v Čerňáku a vcelku spokojení to před jednou balíme.
 Dnes opět s Tomem Del Potrem, včera i předevčírem se cvičilo, očekávání žádné, prostě letní krokovací vyhřátá Poreba. Nový dopad, očištěná skála vlevo, kluci polský si tu mákli. Tom zkouší propojku z Relikvie do Gejtu, já Relikvii. Špička funguje o něco lépe, ale nakonec zkouším betu z minule, tedy více spodem a obráceně rukama. Konečně velký progres, mohlo by to takto jít, dnes nebylo třendo, tělo unavené a skoro jsem se nevešel do bot. Dílčí radost a motivace. Tom má snad také jasno, opět jsme parádně zablbli a dali si do starých těl.

Holky zpět

 Po dlouhé době je chladno, i když deštivo. V podstatě denně se cvičí, kliky, shyby, sjíždí se workoutová videa. Docela zábava, i když limity těla blokují hlavu. Ve středu razím směr Shiva, celou cestu prší a je ponuro. První co mě překvapí na místě je tma. Deset hodin, nebe zatažené a do první půlky bouldru skoro není vidět. Rozlez dnes trvá nečekaně dlouho, zlobí pata v druhé půlce, než ji přemluvím ke spolupráci. A dvouprstovka dnes extra bolí a kouše. Docela to i drží, ale cítím únavu těla. Nemusel jsem jet tři dny bez odpočinku, hrubice a tah na branku chybí, ale jsem rád, že se hýbu. Po delší době dávám pokus, ale dírka mě dvakrát zastaví. Zkouším tedy znova kumite a dnes jde hodně dobře. Nakonec supr protažení, dávám opět vcelku třičtvrtě bouldru a spřádám plány na pátek. V jednu to balím.
 Bohužel v pátek je teplo, tak volím ranní v Porebě. Po šesté jsem na místě, sedm stupňů v létě vypadá parádně a lákavě. Krystaly ale dnes vůbec nedrží, tedy drží asi nejhůř, co jsem do nich sahal. Navíc mě hryže miliarda mini pičorek. Pořádně nasranej ani nedávám pokus. Přesun o dva metry vpravo, v Relikvii třendo tolik nehraje, zkouším dotáhnout pohyb do škudliny. Levá podpata po ochočení funguje pokaždé, ale do škudliny chybí deset cm. Zkouším tedy podšpičkovat a konečně noha zabere a dostávám se vcelku lehce do škudliny!! Paráda, tak tohle je cesta. Bohužel krok už dnes nezopakuji, Ocúnka se trhá a špička už se dnes nekoná. Chybí tedy jeden mezikrok (vytáhnout špičku) a vývlaj, zbytek bouldru jde bez potíží. Notně znaven to po desáté balím, jsem v rozkladu.

Super park v Žitavě

 V úterý máme hlídání a tak razíme s If opět do stropu v Porebě, je teplo, bezvětří, včera se viselo, chceme být venku. If hned hlásí, že krystaly nedrží, což vidím.

Star gate

Nicméně bojuje, krokuje, dlouhý klíčový krok i s dolezem dělá opakovaně. Začínají opět hryzat ty malé bestie, repelent je spíš přitahuje. Na rozlez dvakrát začátek Relikvie do bouldru, zkouším špičku, kterou jsem minule udělal jen jednou. Po chvíli začíná fungovat, krok do škudliny dělám opakovaně, což je super!

Tohle by šlo

Vývlaj zatím zlobí

Bohužel následný vývlaj bez pomoci po zbytek dne neudělám, zkouším různé varianty úchopu pravou rukou, snížení, vrchem, nic nefunguje dobře. A škudlina na levou řeže jako čert. Toho jsem se obával, krokování tedy nekončí, snad v lepší podmínce a odpočatý něco zafunguje. Ještě se jedeme podívat na Zlotý Widok, pěkné místo, Krkonošskou klasiku však nenacházíme. Navečer už s malou ještě dobré protažení v parku, k večeři rumové koule, pro dnešek papačau a dobrou noc.

Pravačka

 V sobotu máme hlídačku, vyjíždíme po sedmé směr Bor. Před desátou stojíme u Záře, bohužel tu asi nad ránem zachcalo a výlez je durch. Teplota dobrá, ale nefouká a je vlhko ve vzduchu. Ivča se pere s druhým krokem, chybí kousek - délka, aby šel pokaždé. Moc to nedrží, je vlhko. Zkouším překopat klíčový krok, ale nakonec se vracím k původnímu. Dnes dvakrát zestoje, ale na celé to dnes není. Začíná foukat, ještě máme chvíli čas, rychlý přesun k Raidenovi. Ten dneska lepí, oživím kroky a prvním jsem nečekaně v hraně, bohužel si dám lajdácky matici a tečuji. V dalších pokusech už to není ono, kůže a síla ze Záře chybí, ale ještě asi pětkrát dolezu do posledního kroku. Přelez dnes visel ve vzduchu. Ivče jdou kroky pěkně, tedy až na ten první, delší... Ale půjde to, více variant  - pata, špička, vyšší stup. Podmínka odpoledne a před deštěm suprová, ale není už čas, cesta domů je dlouhá.
  V pondělí mám v plánu Shivu nebo Porebu s Nunyčem, ale oteplilo se a také zachcalo. Předpověď na Machov suprová, lehká přeháňka, vítr a solidní teplota, fajn, v jednu vyjíždím na odpolední. Jedu přes Náchod do Polska, z Machova už jedině s někým, kdo si chce odrovnat vlastní auto. Vše vypadá suprově, cestička ke skalám suchá, pofukuje, zataženo. Přicházím k Raidenovi a nekecám do dvaceti vteřin začíná pršet, později chcát, ještě víc. Akorát stihnu dát podprdelník nad lišty, přitisknu se ke skále a tři čtvrtě hodiny čekám, co bude. Mokrý, šokovaný, nasraný, vzteklý a zlomený. Nadávání na všechny ty pseudomodely počasí, na sebe, na Bor nepomáhají, kopání do stromů a plivání také ne. Všechno mám postupně mokré nebo hodně vlhké, hrozný psycho. Žádná radost z toho být venku v přírodě a lézt se dnes nekoná. Déšť ustává, otepluje se, vůbec nefouká a do toho všude ty malé kousavé svině. Kroky jdou asi i díky nasranosti dobře, i když to drží o poznání hůř. První dobrý pokus do posledního kroku, začíná svítit a lišty přestávají fungovat. Další pokusy horší, odpočinek, nic moc pokusy, naštěstí přicházím na lepší nohu v kroku do hrany - odděleně udělám čtyřikrát za sebou. Delší pauza, lišty berou hůř, hlava už chce pryč odsud, pak dobrý pokus, jsem v hraně, výlez pravá v lavoru plném vody a levá v menším lavoru s vodou si už pohlídám. Haluzový přelez z milosti, radost žádná. Raiden, bůh hromů, dnes nepotěšil, vzhledem k tomu, co jsem absolvoval. Určitě soft áčko, dnes podmínka rozhodně nebyla, troufám si říct, že tímto způsobem bych to minule v podmínce vylezl možná třikrát. Ještě je světlo, jdu se mrknout na Omena. Tady i přes bolest v ukazováku konečně téměř udělám dlouhý druhý krok, lištu pohladím. Paráda, mohutná kozí noha, koleno zaplakalo, ale snad dobré. Do další lišty je to opět daleko a krok do ní neudělám, snad někdy příště. Po cestě ještě protroubím pár srnek, aby se nejprve rozhlédly, než vejdou na silnici a před půlnocí doma a šťastný, že je to dnes za mnou. Pro dokreslení dnešní marnosti mně záhadně zmizely z mobilu všechny videa z Raidena. T.

Pilotní zkouška

 Středa je tady a to neznamená nic jiného, než lezení, protože máme hlídání. Ivča má totiž olympiádu a to povinně. Vyrážíme do Bivaku, dlouho jsem tam nebyla, kroužím dokola kolem Šluka, ale na lišty je docela teplo, tření se moc nekoná. Chvíli tomu dávám šanci, klíčový krok udělám, ale placku nahoře nepodržím. Tom mi doporučuje Paní Houbařovou, tam není potřeba třendo a je to pěkná rudlovačka. Dlouhé silové kroky až do hrany. Docela se mi to líbí, 7C jak vyšité těsně nad zemí. Tom dnes moc neleze, možná až s mistrem Nunyčem v Sasku, až odpoledne dorazí. Krokuji tedy Houbařku, poslední krok do hrany zlobí, ale nějak se to daří, horší bude spojit to, aby mi nenateklo a hlavně si zapamatovat kroky! Tom mi ještě vymýšlí levou nohu ve stropě a jdu na to. Příprava jak na svěťáku. Samozřejmě jsem cestou udělala chybu, a pak taky trochu pozměnila dolez (viz. video), který jsme vlastně celou dobu řešili, ale byla jsem tak nateklá ještě před krokem do hrany, že to vlastně ani jinak nepustilo. Ještě mírné drama v dolezu, ale přelézám ( https://www.youtube.com/watch?v=jKhk25yU1mc ). Únava z tréninku je trochu znát, ale na tu bídu dobré. Ještě krokuji Mourka, ale boule mne sundávají. Otevírají se mi ruce, prsty se mi únavou kroutí. Tom mne ještě žene do Čerňáka, ale nejsem schopná se v něm udržet. Jsem spokojená, ale prsty mne dnes moc nepodržely. Příště! Ještě přejíždíme do Saska za Mistrem.. I.
 Bivak dnes docela super. Ivča překvapila rychlým přelezem Houbařky, já unavený a rozbitý z pondělní nepovedené akce se do ničeho většího dnes ani pustit nemůžu. Alespoň se rozvisím, naladím detaily v Panu Mourkovi a jsem spokojený, že je pohoda. S Martinem máme sraz v Hřensku, dlouho jsme ho neviděli, démona. První zastávka Shiva. Snažím se předlézt sekvence, aby Marťas zbytečně nepokazil flešoura, ale s jeho fazonou a výkonností se tady i několik nepřesností a chybek
snadno napraví převahou. Prostě suše flešnuto. Výlezové béplusko v kombu zlobí krokově asi nejvíce, oblé chyty na slunci po 25ti krocích ale Marťase nemůžou zastavit. Immanenz krásně suchoučký a ve stínu, tady si jsem téměř jistý flešem - velký převis, velké chyty, samostatně žádný extra těžký krok. Flash s velkou převahou, jsem rád, že alespoň lehké A+ obstálo. A potvrzení, že Shiva je těžší boulder. Já jen přicmrndávám, ale pata dnes drží asi nejlíp, a to je dnes teplo. Marťas hned zkouší Low, po deseti minutách je jasno v programu, po další chvilce zaměřování v brutálním a dlouhém kroku se jde na ostré. První dva zahřívací, po trapné poznámce, jestli by nechtěl dnes už konečně zabrat, vystřelí pravačkou ukrutně daleko, udrží mohutný vývlaj a zbytek bouldru si vychutná jako odměnu.

Program je jasný

Koncentrace

A nechutná palba

 Paráda, balzám na duši tohle vidět naživo. Člověk si navíc rychle uvědomí, že jsme jenom zapálení koníčkáři - hobbysti, že není nutno tomu dávat přílišnou váhu a důležitost a že naše projekty jsou metou jen v osobní rovině. Skutečná kvalita se odehrává dávno jinde. Dá se jezdit, ujezdit, znásilnit za každou cenu, nebo se dá natrénovat a suše přelézt. Ale asi už ne ve 43letech, nebo? Pohodlnost, rodičovství, priority, kecy a výmluvy?
  Rýsují se tu ještě dva smysluplné projekty, ale ty neutečou. Nečekaně ještě přejíždíme do Hřenska na Karate Kida. Moc nechápu, na slunci klidně třicet, do stěnky pere, kapradí a klíšťata, ale i tak slušný fleš pokus, v podstatě Armáda plus jeden těžký krok. Poté rychle zkrokováno, ale třecí chyty a totální antipodmínka dnes dávají stopku. Super den ve skalách, jak Bivak, tak Sasko opět potěšily. A vidět Marťase v akci a v těchto bouldrech, hodně příjemný bonus. Každým rokem je více jinde, maká na sobě a po zásluze sklízí. A bere nemilosrdně vše. T.

Dinosauří období