30.6. Sasko, 1.7. Polsko, 7.7. Polsko, 11.7. Labák (Hřensko), 14.7. slavíme ing., 18.7. Sněžník, 20.7. Vesec

Nová hračka

  V sobotu jedu sám opět do Saska. Jsem namotivovaný z minulé návštěvy s Mistrem, měl bych být odpočatý a chci zabojovat. Už od rána se ale necítím fit, jsem jak mátoha, ale jedu, není čas na pocity. V Lbc docela zima, ve tři jsem u Shivy. Tady se zima nekoná a ani nefouká, je vedro, je hrozně a mně taky. Slova jsou zbytečná, jet domů, nebo zabojovat. Kroky jdou dobře, ale jsem jak praštěný po hlavě. Ještě uberu jeden lehký krok na začátku a jdu na ostrý. První nic moc, pak jeden super, kdy udělám lehce kumite, ale blbě naberu dírku a padám. Pauza, dva pády v kumite a šmytec. Boule už v teple nedrží, z rozpažky lehce dolezu. Zase nic, dnes byla šance, ale počasí starce nepodrželo, hlava dnes chtěla možná až moc. Aspoň dobré protažení, jako vždy tady. U Immanenzu tentokrát také vedro a bezvětří, ani se už nerozčiluju a rychle to balím.

Sluníčko zapadá za hory..

Letní pekelná obloha

 Druhý den v neděli jedu s Ivčou do Polska. První zastávka Zlotý Widok - Krkonošská klasika. Po půlhodinové procházce konečně nacházíme další pěkné osmáčko. Kupodivu je tady docela chladno, nedá nám to a hned pozkoušíme. Chyty malé a ostré, ale fajný bald. Začínáme náletem do hrany, který bude v kuse asi klíčový. Chce to pořádně zabrat do kousavých žiletek, šlápnout do blbého stupu a skočit. Po chvíli oba dáváme (prý 7A boulder, hm trudné).

Jump

Nejtěžší první krok se postupně učíme, další chyt je daleko a dost vlevo, oba dva krok uděláme, ale ne se správným prstokladem, což bude důležité na další dva lehčí kroky před skokem.

Crux

Máme radost, další pěkné osmáčko nedaleko od baráku v podstatě připravené na pokusy. V chladnu by mělo zlehknout. Přejíždíme do Poreby, tady je po dlouhé době dobře. Fouká a asi to i drží. Dnes by šla větší akce, ale jsme bez kůže a já ze Saska i bez síly. If překope prostřední část v Gejtě, já konečně udělám dvakrát vývlaj v Relikvii, mám radost. Konečně zkrokováno, i když dost těžce. Uvidíme, jestli to celé zlehkne v podmínce. Odpolední park by dnes neměl smysl, jsme utahaní, ale spokojení. V týdnu opět vedra, lišta doma docela překvapila, není to špatný.

Snídaně na Javorníku

Konečně máme bazén

Nějaký park, pulci s malou a ve čtvrtek v pětatřiceti opět směr Poreba. Tentokrát a naštěstí bez lezení, jedeme do místního Dinoparku. Jsem natěšený, ale nakonec docela zklamaný. Takové devadesátky, vergle, nic moc atrakce, drahé, dinosauři poházení po lese bez zvuku a pohybu. Ale malá byla docela nadšená a spokojená a to je hlavní. T.

Cesta do pravěku

Mamut naštěstí nechyběl

Tlama byla v ceně

Tohle určitě nikdy nežilo...

 Na sobotní Polsko se těšíme, dorostla jakoby kůže, protože do sebe hrneme kůže, 17 °C a trochu pofukuje. Já nevím, co mám zkoušet lézt dříve, jestli Gejtu, nebo CS celou. Za chvíli je ale jasné, že Gejta nepůjde, svítí do ní. Rozpinkáváme se tak všude kolem, rozvisíme se v krystalech, ve stropě. Tom chce dnes dát dobrý pokus v Gejtě, tak se šetří. Zatím svítí do krystalů, no je blbost sem jet dopoledne, když je jasno, do 14h tady pere slunce cepem. Já se tedy přesouvám na CS 1, kterou se snažíme zlehčit pro napojení do celé CS. Vymýšlíme zlepšovák typu je to sice daleko, ale zase lepší chyt a o dva kroky méně, což se bude hodit zase do skoku a výlezu. Docela to jde i drží. O 2h později jsem už vystřílená a neudržím se ve stropě ani na nohách. Půjdu tedy skákat do škudliny a naběhat Gejtu. Tomovi mezitím mizí slunce za roh a klepe se na pokus. Ustupuji, couvám, mizím za objektiv. Ani se nerozeskákal a hned prvním pokusem drží škudlinu, paráda, nepadá, pokračuje dále, leze nějak pomalu na jeho styl, asi už to moc nedrží, leze jako já-chameleon. Dolézá docela daleko tímto mým stylem, čumím jako puk. Závěrečný skok ale o prsa neudělá, škoda. Padá, ku... a pi....všude kolem, je jich plnýýý les. Nevadí, ještě dáš pokus. Nedrží to, ohřeješ prsty a jede to. 10-15 minut pauza. Já jsem tež jakási plná dojmů a bezkožka, nevadí, jdu si zaskákat. Skoky dobrééé, ale už nezasunu prst do škudliny. Nevadí, pouštím mistra chameleona. Vypadá to vážně, buď to pošle teď nebo jindy :). S postupujícím časem ale nástup těžkne, Tom sice nastoupí, ale padá v půlce bouldru, nedrží to, taky bezkožka. To mi vysvětli, jak je možné, že je 17°C, fouká a nedrží to. Téhle nekončící debatě, která se omílá pořád dokola, se už raději věnujeme jen chvíli, stejně bychom na nic nového nepřišli. Tom si raději vymýšlí zlepšováky do závěrečného skoku, ještě před skokem do madla našel zrní, které mu pomůže udělat krok lehčeji. A bude to lehčí v kuse?! Zkouším taky zlehčení, ve střední pasáži jsme změnili patu, dáváme patošpičku, Nunyčův chyt s palcem mi moc nesedí, ale uvidíme, dnes se to už ani nedá držet. Budeme vědět příště. Kruci, ale chybí kousek do pokusování! Těšíme se na další výjezd, snad bude lépe. Minulý byl skvělý, byla zima a drželo to i bez kůže. Lezení zdar a hlavně se z toho nepo.... .

Cvičení na jezeře

Hezky máma!

 Po delší době navštívíme Bivak, dlouho jsem tady nebyli, vedlo Polsko. No, nebyla to dobrá volba, teplo a vlhko udělalo z Bivaku blivajz. Samou radostí, nevíme co dříve lézt. Boule nedrží skoro vůbec a lišty musíš držet 3x více než jindy, no aspoň nezeslábneme. Přicházejí dva tatíkové bušmeni, docela dobří týpci, chtějí tu přespat. Vybalí si salámek, chlebíček, uvaří kafíčko, čaj, pak si zajdou na dříví na večer. My jsme na tom pořád stejně, snažíme se o nemožné. Já si krokuji Dekra a Černý traverz, zamotám se hned v Dekrovi, ale pak se rozmotám. Kroky lehké, nedrží mi špička, pořád to není ono. Tom zkouší Mourka, ale zastavuje ho nedržící boule, no ty kráááso to už dnes držet fakt nebude, a pořád se otepluje. Mezitím si bušmeni uvařili polívku v sáčku, fuj co to žerou? No nic. Dnes to tady balíme, protože jsme akorát nasraní. Přejíždíme do Hřenska a Tom mne bere na zimní Antikontakt, dírky a třecí boule. Neříkám nic, jen se snažím krokovat. Jde to, ale dře to. Dokážu si to představit kdykoliv jindy, ale dnes a další měsíc teda ne e. Tom to zkrokuje celkem rychle, ještě si zanadává a s deštěm to balíme a jdeme. Na parkovišti nás stihne ještě zkásnout český, nebo německý Vietnamec, nevíme. My jsme mu totiž, když jsme přijeli, tak trochu utekli. Lezení zdar a nasrat! Tak teda raději jakoby trénujeme. Nějaká ta lišta, kampus, shyby a večer jdeme oslavit tety Ing. Zapíjíme nějakým 60.letým koňakem, docela dobré pití, to bychom mohli pít :).

Lahvinka za cca 28táců

Jedna půlečka vyšla na 800,- a každý jsme žuňkli tak za 6 táců. Ráno dobré, vstali jsme po svých a žádný bolehlav, hold kvalita je kvalita.

Modrá je dobrá

 Ve středu máme hlídání a tak se vrháme po dlouhé době na Sněžník, prý má být zima, do 23 stupňů. Cha cha, už v autě se smějeme, no ty kráso, to zase bude debakl. Zákoř si to žene do Bivaku a hlásí zavlhlo, oslizlo. Jedeme tedy raději podle plánu na kopec.

Teploučký Koloušek

 Doslova se prokousávám Kolouškem, beta pro dlouhé s nohama v hraně mi vůbec nevychází, chce to delší nohy :D. No nic, tak vymýšlíme betu přes levou kur..nik řezavou dírečku a to by šlo. Do hrany dobrý a z hrany trochu psycho výlez, dopad jaksi zádama na šutr a pak přímo zemovka. Zkrokováno, už mi ale nedrží špičky, jsem nějaká unavená, dávám pauzu. Jdeme s Tomem na Aperol. Aperol???!!! V tom vedru??? Tom si chce vyzkoušet nové Sqwamy zbraně, no tak to zase bude nadávat. Cestou se zastavujeme u skokového Špagetti monstra, Tom si chce zaskákat :). Do řezky pere napřímo, naštelovat se dá, skočit ne. Po delší procházce za rozhlednu je ještě větší hic, nefouká a že tady pere slunce vždycky také víme. Nevím, proč jsme tady šli, nevím. Samozřejmě se nic zázračného neudálo, spíš naopak, po přehození všech možných bot to dopadlo jako vždy stejně. Prostě ty boty co měl už nemá, mít nebude a tohle se musí lézt v zimě nebo v botech, co už nemá.
Mizíme zpět delší procházkou pod Kolouška, miluju tohle chození s plnou polní. U Koloucha je taky pěkný hic, prsty mám vykousané do krve a nemůžu se už ani obout. Přes bolest se ofáčuju a obuju. Tom odchází obhlídnout Krtinec. Je pryč a mám klid ;), namotivuji se na pokus. A hele, dolézám do hrany, ale pravá špička jde už těžko nakopnout. Nevadí, zkusím to ještě s jinýma botama. Mezitím přichází Tom a hlásí, že to tam bude dobré, zkusíme ještě zabrat tam. Ještě mi pomáhá nějak zlehčit přendání pravé špičky, ale už nemám sílu ani chuť dávat pokus. Jsem do krve orvaná a docela to i bolí. Přecházíme se zahrabat pod Krtinec. Tom se to snažil už párkrát nějak vymyslet i s Korbou, ale nic ho nepouští. Nakonec vyhrává beta skokem vpřed a je to to nejlepší co tam může pro sebe vymyslet.

Takhle to snad půjde..

Výlez je ještě ošajslich, boule nedrží, ale to půjde. Moje beta pro malé je jasná, podrtit pravou malou lištičku, z ní levou rukou do levé lišty a pak něco pravou do hrany. Kroky husté, nějak chybí nohy, ale jde podržet ty krysy. No uvidíme příště, jak veliké oči jsme měli. Tady to zakončujeme, je dost hodin a musíme mizet za myšičkou. Lezení zdar a nasrat tomu počasí! I.
  V pátek ráno na sedmičku máme s Tomem sraz u Tygra. V těchto teplotách budu rád, že po dlouhé době pokecáme, nakonec ale vcelku seriozně zamakáme a oprášíme sedovou tygří verzi.

Ranní mudrování

Kupodivu se tu ráno dá hýbat, chce to jen nebláznit a hlídat kůži. Na závěr ještě zkusím novou výlezovou betu, která je určitě jistější a lehčí... Po obědě se ještě zkousnu a podpořím If na domácích mučidlech. Super lezecký den v třicítkových teplotách. A zítra opět hurá rypadlo a koupačka.

Restday jak v Bibione

Zrkadlo

  Dny běží, lišta střídá dětský koutek, park, zmrzlinku, hrazdu, brambůrky, pivko, návštěva zookoutku v Bolce, po cestě zpět sebereme držák na houpačku a věšák zároveň. Je super, tímto zdravíme Honzíka do Hiltonu :)! Nekončící vedro a sucho a to ještě není ani srpen. T.

Papačau