Týden předtím jsem trénovala vytrvalost a prsty, což mi chybělo do výlezu. Dnes se ukáže, jak jsem natrénovala.
Je dobře, teplota 11°C, sucho a bez jediné duše, nechápu že tady nikdo není. Paráda, je klid a žádné nervy, přesně tohle potřebuju.
Rozlézám se tak nějak všude okolo, však to tam znáte, ani málo ani moc, nechci se hned vydojit a kůži ještě nemám pořádně dorostlou z minula. Při rozlezu cítím, že se mi otevírají staré díry v prstech, a jééjee, no toto začíná pěkně. A tak přichází na řadu oblíbená taktická hra, kdy je lepší dát méně pokusů, než se tam mrcasit celý den. Co mi taky zbývá. První pokus, nachystám si Huawei debila, ať mám video památku na staré dobré časy, no dopadl nevalně, padám tam, kde se nepadá a je ještě pohoda, nevadí, orazím, snad síla dorazí. Po půlhodinovém chytání lelků a koukání do blba jdu na další pokus, padám stejně, aha! Já tam prostě musím ležet, v tomhle bouldru krátký člověk musí ležet! Vychází to tak, tak, jsem napnutá jako struna. Dávám si hodinovou pauzu. Mezitím prochází jen pár turistů a tři lezci, ale pokračují dál, nic zajímavého tady pro ně není, chápu.
Třetí pokus, zapínám, obouvám, lezu, dolezu do přídrže, ale padám, sakra, to snad né, mám úplně rozjetý prst, kape z něj jak s nosu, ale cítím, že to dalším vylezu. Chybělo málo, jen tu pravou lištu zamknout. Kapesníkem vysuším, co se dá a za půlhodinku se chystám na další, ale už bohužel poslední pokus, díra v prstu mi dává stopku.
Zapínám debila, obouvám se, nalézám, v půlce bouldru slyším debila jak se vypne, srát na to, jsem v přídrži, ty vole, ještě jednou a ještě, přehodit nohy a plác do výlezu! Jsem táááám!!!! Šťastná jako blecha. Za pět 12 s dírama v prstech přelézám těžkého Dekra. Velká radost. Škoda videa, ale ještě to určitě polezu, protože to otevírá další směr ;).
Přesouvám se rovnou pod další lahůdku z dílny Rosti. Zvednu se dnes jen jednou, s tejpkama to nejde podržet, navíc se výrazně oteplilo a nedrží to, nevadí. Přesouvám se dozadu na další Rosťovinu, kterou jsme minule trochu zkoušeli a šlo to docela dobře. Chci rozkličkovat začátek cesty, Tom leze spodem, já musím vrchem přes malou prstovou misku, přehodit nohy, tohle je teda hodně ultimát! Začátek mám těžký, střední pasáž jsem vymyslela s kolenem, ze kterého se dostanu celkem lehce křížem do jednoprstovky a dál. Potom si hraju s přebíráním misky a těžký závěr nakonec. Ten jsem jinak než brutálním fixem nebyla schopna udělat. Je to pěkně daleko, budu muset ještě hodně pojest! Každopádně, s tejpkama a v tom teple nebyla šance udělat jakýsi ladící pokus, ani náhodou. Jednotlivé kroky jo, ale pospojovat, to né, dnes né! Nevadí, i tak jsem spokojená, parádně jsem si zalezla, cosi vylezla a trochu poladila těžký traverz s 1 přelezem ;). Ale od ladění k přelezu je dlouhá cesta. Lezení zdar! I.
Žádné komentáře:
Okomentovat