Září v rytmu skal, pokusování, bolesti a nepřelezů

Myšička na vyhlídce

 5.9. Ve středu jedeme po dlouhé době s If na odpolední do Poreby. V Liberci 26C, na místě také teplo, ale dá se. Ivča krokuje Gejtu, vše už si zdá se sedlo do finální verze. U mě to dnes na pokusy nevypadá, zkouším tedy CS I a napojení do neskokové verze. Otočení ruky ve spoďáku zlobí, zkouším tedy skákat jako před lety v Čekstáře. Ani po dvou hodinách krok neudělám - slabota, menší stup, hlava? If se připojuje a jde jí to lépe - 2x trefí. Přesouvám se na Relikvii a špička dnes trochu zafunguje. Po čtyřech hodinách toho máme plné kecky, dnes to dost bavilo, těšíme se na příště.

Mrož bodnul

 8.9. V sobotu dopoledne opět na místě. Je chladněji, dvě hodiny to i docela drží. Rozlez v Gejtě, lišty drží. Mě zlobí opět otočení ruky ve spoďáku, kašlu na to a jdu na první ostrý. Dolézám do přídrže před škudlinu, opět jsem blbě nabral spoďák. Zkouším tedy opět skákat, je to lepší, ale žádná jistota, ach jo. Ivka mezitím poprvé vyleze Gejtu ze dvou oblých za škudlinou - super ona! Jde zkusit začátek a krok do škudliny jí dnes jde fajně. Pauza, dávám další pokus v celé Gejtě a opět pád z přídrže. Sakra, tohle se musí zlehčit, zkouším něco měnit a nakonec měním stup na levou při kroku do přídrže, který udělám skoro pokaždé. I tak jsem ale v kroku do škudliny roztažený na max, navíc skoro trhám dlaň. If jde mezitím na ostráče do Gejty, skok udělá na druhý třetí pokus, v traverzu nečekaně silná a padá v posledním kroku!

Projekt

Uff, navíc chybělo fakt málo, docela čumím. Je jasné, že to půjde vylézt, je v tom silná. Jdu do Relikvie, špička dnes funguje zatím nejlíp, jsem schopný dvakrát udělat klíčovou pasáž, ale na vývlaj už chybí power. If ještě jeden slušný pokus v Gejtě, ale padá někde ve střední pasáži. Kolem čtyřky to vyždímaní balíme, další parádní akční super den.
 9.9. A hned v neděli zavelím na výlet s malou někam do lesa, třeba za Žitavu. Samozřejmě bereme matice i kočárek. Dostat kočár k Jakobovi je neskutečná pakárna, to ještě netušíme, že ho budeme potřebovat ještě o pořádný kus cesty výše. Jdeme omrknout novinky, Magnusovo ajdo na vyhlídce vypadá parádně, Pavučina ještě lépe.

Tekuťák a Pavučina

Hned pod ní sedám a zjišťuji, že nemám ani sílu, ani úzké dlouhé boty, ani rozpětí kondora. Navíc je dost teplo, nejde ani výlezové béplusko. Každopádně super počin a parádní bouldr. Přesun k TSV, kde je aspoň dobrý dopad a chyty blíže u sebe. Už na pohled totální pecka, strop, velké chyty, prostě ÚLET!!! 

TSV!!!

Ivča je také nadšená, nejprve ale musíme dotáhnout kočár od Jakoba, malá že by si jako schrupla a my mohli společně prubnout. Druhé kolo neskutečné tortury, malá spokojeně usíná a my jdeme na věc. Postupně krokujeme, každý krok buď těžký, nebo psycho. Docela bolavé chyty, ale super lezení. If zkouší na půl plynu, mně to docela chutná a čerstvý si umím představit dolézt při troše štěstí pravou do velké brambory. Následný krok do již dobrého chytu jsme dnes bohužel nevymysleli. Každopádně tu rozhodně nejsem naposledy, tohle je vážně velká paráda, která stojí za pořádné pozkoušení. Po strastiplné cestě k autu jsme rádi, že minimálně do středy restujeme.

Fuck off kopec!

EU hřiště

 12.9. Ve středu ráno jedeme s Mlejniskem za Žitavu, sice vedro jako prase, ale co už. Mlejnis chce zpráskat ajdo na vyhlídce, první štace tedy tam. Mladej je akční, nejdříve font výlez, pak ostatní kroky. Nevydržím a připojuji se. Opět délka výhodou, ale naštěstí kroky jdou i s mírnou změnou udělat i mně. Mlejnis dává tři pěkné pokusy, kdy ho zastavuje až poslední krok ve výlezu. No ono je určitě kolem 25C, s podmínkou to zlehkne. Další týrání nemá smysl, přesunujeme se tedy k TSV. Tady je stín i vítr profukuje, spodní kroky udělám všechny, bohužel vrchní dva pohyby zatím odolaly. Rýsuje se více variant, tak snad něco příště zafunguje. Musíme brzy zpátky, tak zase příště.
 15.9. V sobotu ráno opět do Porebského roofu. Teplota na místě kolem patnácti, od ideálu není daleko, drží to, baví to, navíc doráží polský přítel Kadej, takže je i veselo.

Tom po pokusu

 If dává během dne další dva parádní pokusy v Gejtě s pádem v posledním kroku, Kadejko tři pokusy v celé Gejtě s pády někde tři čtyři kroky před vylezeným, já se stále peru s napojením. Zase malý progres, ale v kuse těžký, těžký. Relikvie šla dobře, ale vývlaj musím ještě doladit začerstva. Super den.
  16.9. Druhý den v neděli mi to nedá a jedu na dvě hoďky odpoledne do Žitavy. Těžký dva kroky v TSV bych konečně rád udělal.

TSV

Je pětadvacet, ale v ďouře stín a dá se. Nejprve zkouším Magnusovu betu, ale jsem na to slabej i krátkej. Moje varianta s nohama vpravo je hrozná, pravá kozí noha, která smekne vždy, když už chci pravou chytnout velký chyt. A to bolí. Takhle by to asi šlo, ale je to hrozně nejisté a hlavně nevím, co by bylo dál. Zkouším tedy podšpičkovat až z brambory pravou, to jde docela dobře, jednou i tečnu velký chyt, ale jsem na strunu a špička už skoro nevyjde. Z této pozice bych si to už uměl představit. Pocity tedy spíše záporné, ale šance tu ještě je. Kdyby to nebyla taková pecka, asi bych to nechal plavat. Ještě seběhnu dolů na Sputnika, ale první krok rozpažka jako obrovská kráva, trochu výsměch. Tady se také nic nezměnilo.

Aix je všude

  19.9. Ve středu odpoledne jedeme opět s If do Poreby a byla to chyba. Vedro jako prase, navíc bezvětří, marnost a zbytečná cesta. V podstatě nic pozitivního se neudálo. Shodli jsme se, že letos určitě nejhorší Poreba. Ach jo.
 22.9. V sobotu není moc času, tak jedeme v komplet sestavě do Žitavy. Opět dvě matice, kočár, ale dnes to bolí o něco míň. Teplota slušná, chtěl bych vylézt Bouři. Kočár necháme u Jacoba, nahoře na vyhlídce je parádně, výhled, dřívka, mešky, prostě nádherné místo s parádním bouldrem. Kroky jdou dobře, po chvíli i výlez zlehkne, zlobí jen jediný - dlouhý a klíčový krok. Pravá lišta dnes navíc brutálně kouše a demoluje pravý prostředník. Krok udělám bohužel přes bolest jen dvakrát, v kuse chyt jen pohladím. Škoda, myslel jsem, že to dnes zlehkne víc, ale taky je pravda, že tření nebylo bůhvíjaké.

Bjutyfl plejs

Přesun dolu, malá usíná, If oživuje kroky v Treibjagdu. Kroky jdou, kupodivu nás oba školí začátek, pravý chyt ve stropě dnes neskutečně kouše. Ještě kroknu přímý výlez Treibjagda
( bude to díky fintě o stupeň lehčí než originál ), dnes to balíme a matice necháváme do zítra.
 23.9. Druhý den repete ve třech, já jsem bohužel out, včerejší sraz gymplu po 25 letech a plzní bylo pět. Hlava bolí, kopec dnes byl na max. Aspoň s malou projdeme a objevíme pár hodně zajímavých směrů, potenciál tu je ještě obrovský. If hlásí, že není kůže, naladěno snad je, před obědem to dnes balíme.

Na koni je nejlíp

 26.9. Ve středu se jedu vyvětrat odpoledne do Saska. Je krásně, skoro podmínka ve vzduchu, úpon v prdeli. Jdu hned na Imannenz, zestoje to půlhoďky nejde, pak lehce, čas zkusit klíčovou patu.
Bohužel někdo ( už víme) urval část stupu, pata je horší a skoro vůbec mi nefunguje.
Krok dnes neudělám, což nepotěší. Tím pádem zavřeno a nezkrokováno, super. U Shivy dlouho zlobí dvě pravé paty, později se to zlepší. Podmínka luxusní, konec drží parádně, jen jaksi fyzická zdatnost není odpovídající. Úpon cítím pořád, hýbat se dá, ale pravá půlka zad jaksi zaostává. Nějak snad bude... T.
  27.9. Tak a teď jdu brečet já. Ve čtvrtek se dovleču z práce a chci vyjet co nejdříve což nejde, jelikož naše dítě se rozhodlo nespat. Vypadá to ale nadějně a přemluvím jí usnout, a protože zákon schválnosti funguje vždy, když to nepotřebuješ, tak cestou potkávám neuvěřitelné šneky, traktor a jednoho pána v klobouku. Na místo dorážím lehce nasraná. Pod převisem se povalují lanaři, čistí si nové cesty, házejí dolů stromy a bahno, trochu je tam nebezpečno. Po vybudování dopadiště si dávám oraz, matrace jsou těžké. Rozlézám se ve výlezu Gejty a CS, závěrečný skok to madla v Gejtě udělám hned, drží to. Jdu se rozeskákat do škudliny, trvá mi to tak hodinu, než se trefím - psychicky mi to moc nepomáhá. Po orazu jdu na pokus, být tu sama je psychárna! První náskok vyšel a lezu dál, docela lehce se dostávám do krystalů a sjedu z konečného madla. To mě sere, cítila jsem se silně, vůbec mne to necuclo. Dalším pokusem se dostávám do krystalů, ale při odrazu do madla mi střelí pravý krystal a mrda na záda, trochu se vyválím, ale nevadí, síly a kůže je dost a taky odhodlání. Třetí pokus vypadá podobně jako ten první. Další pokus už naštěstí neskočím do škudliny, tak to skoro balím, je už dost hodin. Vlezu ještě pod celou CS, jednička jde dobře, poskok do madla horší...mezitím přijíždí partyja mocnego uderzenia Kadej a spol. s.r.o. Vyhecují mne ještě do posledního pokusu a krásně opět tečnu madlo, což je super ale úplně mě to sejmulo. Jsem hotová, vyřízená, naštvaná, protože je to další sešna, kde se nic zásadního neudálo, pořád stejně. Kluci mne ještě hecnou do jednoho pokusu, ale už se netrefuju do ďurky a tak s hlavou dolů raději mizím. Nevím jak ten konec udělat jinak, Tomova beta mi absolutně nevyhovuje, zastaví mne to v pohybu a je to pak ještě dál a skok odděleně lehký, ale v kuse nejde dotáhnout....tak nevím, asi by pomohlo ještě natrénovat, jak jinak ;). Cestou domů opět spěchám, protože jsem to trochu protáhla. Je to ale v podobném stylu jako cesta sem, akorát stojím asi 35 minut v koloně. V Harrachově se vymázl motorkář, tak asi R.I.P.KA.... no jezděte opatrně! Lezení zdar! I.
 28.9. V pátek jedu pro změnu sám já, psal Korba, že je na Severu a že by zkusil Shivu. I přes mírnou rozsekanost a bolavej loket jedu, před dvanáctou jsme v noře. Po minulé návštěvě vůbec nevím, co čekat, ruka bolí, podmínka velice slušná. Na rozlez klasicky konec, který jde dobře. Později s malou rezervou dolezu ze dvou boulí, což mě hodně příjemně překvapí. Korba ladí konec, který mu nejprve vůbec nejde, později se to trochu zlepší. O hodinu později dávám dobrý pokus v celé, vcelku lehce udělám kumite, bohužel nedotáhnu krok do dírky. Škoda, síla na jeden pokus byla, jen ten úpon ztížil tento krok a další, nikdy jsem tu neměl problém. Krok udělám opět až za hodinu přes bolest. Korbovi jde tato pasáž slušně, v dírce je silnej. Zbytek dne prokecáme a lezeme pasáže. Dnes to bylo jak na houpačce, dvě hoďky super, pak hrůza, ke konci dne zase slušný. Bohužel je potřeba vzít věci realisticky tak, jak jsou. To, co by chtěla chtěla lézt hlava a to, co je zkrokované ještě neznamená, že člověk lehce nebo někdy vyleze. Pořád je něco špatně, k tomu teď ten úpon, tak to skoro ve 44 letech prostě je. No nic, nakonec další pěkně strávený den venku. T.
30.9. Mocná sešna s polskýma lezcema Kadej a spol...Dnes by mohla padnout Gejta, je zima, drží to, kůže trochu dorostla. Tom má v plánu se napojit do celé Gejty, bolí ho úpon, ale kluci ho hecují! Kadej dává pokusy v celé Gejtě, ale dnes nedolézá ani do posledního kroku smeká mu pata. Mladý Kuba se projde v celé CS, hrozně těžký program, ale když je síla, tak to nevadí. Je vysoký jako já a do škudliny jde staticky, což je dobré vědět. Prostě mi chybí ten shyb na ruce, zůstanu teda u toho skoku :). Tomovi se nechce skákat, ale vypadá to, že bude muset, staticky s přídrží je to v kuse moc silové. Nakonec se mu to podaří skočit ze spoďáku přímo do škudliny, super. Se mnou to vypadá podobně, přemlouvám staré tělo se rozeskákat do škudliny, no trvá to opět cca hodinu, než se trefím, jestli nakonec fakt není lepší povyrůst, nebo se natahovat na skřipec. A jedeme, stojíme frontu na pokusy. Kuba vylezeno, ladí Gejtu, Tom dává pokus, Kadej dává pokus a nakonec já dávám taky pokus...a nula (rozuměj pád v posledním kroku). Nevadí. Odpočinky jsou delší než by člověk chtěl a tak zevlujeme. Probíráme všechno, všechny, dobrá nálada, zase dobrý pokus, buch, nevadí, dnes to balíme. Zase těsně nic, je to blízko, další parádní zábavné odpoledne. Září uteklo nějak rychle. I.

Pro písek