Druhý den máme s If domluvený trénink doma a to dokonce ve stejnou dobu. Pocitově velmi příjemná společná sešna plná shybů a visů s vestou i bez na různý způsob a úchop zakončená neoblíbeným bříškem. Mám z If radost, je zapálená, maká a je to znát. Hůlčičky se pomalu mění v pracičky a vanička v buchtičky. Jediná vada na kráse je mé stále pokračující brnění v malíčku, nerv nebo natažená šlacha? V zátěži dobré, v klidu a ve stisku velice nepříjemné... Asi byl už moc dlouho co se týká prstů klid.
Po velmi aktivním restdayi jedeme opět bez malé na domácí Tanvald. Počasí super, relativně chladno a pofukuje. If zkouší pár kroků na Concordii, ale je všude krátká a navíc na psycho kroky dnes není nálada ani hlava. Já ladím svůj projekt na Infernu a po půlhodině konečně vylezu opět alespoň ze stoje. Dost cítím šlachy, půl levé ruky skoro necítím, ale síla celkem je a dá se to chvíli vydržet.
Ivča zkouší Inferno, po prvním kole, kdy to nejde vůbec, se správně naštve a parádně naladí první dva pro ni krajně limitní kroky, z čehož máme oba velkou radost. Vývlaj bude oříšek, s pomocí ho udělá, jsem optimista. Dávám pokusy, ale levá ruka zlobí a já řeším kroky, které mi v lehčí verzi přišly v pohodě. Ještě dvakrát dávám alespoň zestoje a mizíme za malou.
Žádné komentáře:
Okomentovat