Magický lesík 28.11.-4.12.

Poměrně dlouho plánovaný sen se stává skutečností. Původně plánovaná solo akce se mění na seriozní výlet dvou starších pánů do Svatyně boulderingu. V pondělí dopo vyrážíme z Liberce Korbovým obytňákem směr Švajc. Cesta celkem v klidu, tedy až na švýcarskou hranici, kde hodný pohraničník zjišťuje, že mám dva měsíce prošlý řiďičák. Je dobré to vědět. Do Magicu dorážíme kolem půl desáté, a tak ještě stihneme večerní prohlídku. S pocitem, že je vše suché a dokonale vymrzlé jdeme na kutě.

 Den první - první štace - Sexuální kámen. Měl jsem zafixované z loňských Vánoc, že to bude formalita. Po hodině a půl trvajícím boji se vším možným dáváme oba zestoje. Ladíme sed a po další hodině Korba celkem nečekaně, nicméně krásně a odhodlaně přelézá. Po delší procházce nakonec i já. Jernej Kruder píše dolézat hranou až doprava, ale podle stavu skály na to každý peče a zkrátka leze Minisex SD, obtížnost asi softový ajdo. Další štace Body Count, můj cíl a sen. Docela se v tom dá hýbat, ale suchá teplota pod nulou bohužel nezaručuje dobrou podmínku a boule prostě nedrží.

Některé značky jsme ignorovali...

Den druhý - Octopussy. Z loňska mám zažito, že by to mělo jít, bohužel opak úplný je pravdou. Během dopoledne nejsem schopný (na rozdíl od Korby) po úvodních krocích přehodit ani odděleně nohy doleva. Je kláda i na slunci, tělo nefunguje, jsem rozčarován a zklamán z asi přehnaných ambicí. Ťavka, zpátky na tvrdou zem, do reality, tak fajn. Následuje přesun nahoru, kde během čtvrt hodiny přelézám dávný rest, Čipra, klasické to cejdo ( https://www.youtube.com/watch?v=P_uvXedQ15M ). Ještě ladím Big Jacka, kroky mi přijdou dobrý, ale berou sílu a je jich hodně. A asi zbytečně řeším etiku. Nastupuji ho ze sedu až úplně vlevo u velkého kamenu ze dvou velkých oblin, poté až do nástupu cejda a tím hore. Takto nějak je to i v novém průvodci. Ještě stihneme sklonit hřbet před Kozlíkovou Sofou a skoro za tmy jdeme vařit.

Místo kempu staveniště. Příští sezona bude za 10E minimálně...

 Den třetí - jdu lézt, Korba restuje. Po rozlezu a dopoledních pokusech v Jackovi zjišťuji, že je to v kuse těžký jako prase a opouštím veškeré diskuze o klasifikaci. Přesouváme se dolů k vodě k Bombě, která se dle nového průvodce nastupuje úplně dole ve stisku a bočáčku. Tady nula podtržená, stejně jako dole u vody nástupové Ajdo From shallow... Opět rozčarován a uveden do reality alespoň rychle přelézám parádní vysoké cejdo Papa něco. Poslední štace Kanon, který se mi kromě prvního kroku daří zkrokovat skoro hned. Ale první krok bohužel dnes bez šance.

 Po promrzlém restu jdu rovnou nahoru, alespoň se člověk snad zahřeje chůzí a dvouhodinovými slabými paprsky slunce. Rozlez ve Fightclubu nebyl asi nejlepší nápad, sedmáčkový závěrečný krok za patu bohužel nezlehknul. Dále jdu zkusit Son of a gun, mám nakoukanou betu s levou patou. Přelézám dvakrát během deseti minut, takhle asi dost ojeb ( https://www.youtube.com/watch?v=tHaedmY3NWI ). Po cestě k Jackovi ještě šáhnu do No liberty, kroky pochopím, ale není kůže na jebky a černí to. Přesun k Jackovi, následuje kolo pokusů, dvakrát dolézám až do poskokové lišty, ale mám nakydáno, dost to bere sílu.
Přichází Korba v dobré náladě, mění názor a jde to také zkusit.

Skoro vyleze Malého Jacka a zlehčuje začátek toho Velkého. Už poměrně vyndaný a odevzdaný dávám pokus a naštěstí přelézám. Další štace - Body count podruhé. Je to ten typ bouldru, kdy člověk udělá dva kroky lehce a pak už je neudělá vůbec. Oblina v tom mrazu skoro nedrží, ale je to alespoň zkrokované, tedy až na sundání levé paty při skoku do lišty. Chce to určitě jinou podmínku, tepleji a vlhko, mráz a sucho zkrátka nefunguje, alespoň nám. Další zastávka vysoký Astronaut. V létě se tam bohužel nahoře odlomil dost důležitý velký stup a bez něho to je psycho. Ještě šáhnu do N Changes, parádní vzdušná věc, ale N chance.

Poslední den v Magicu, rozlézáme se v Rhytmu, které nejde, přesun na Microkosmos, který docela jde až na poslední krok, tak pokračujeme ke Kanonovi. Ladím první hrozný krok. Jednou ho nějak dám, dolezu až nahoru do hrany a bohužel smekám, následuje hodinové psycho ladění a nervování se, co a jak s tím. Konečně přicházím na to, jak si správně sednout a zabrat a se štěstím přelézám. Ještě je světlo a tak se pouštíme do zkoušení všeho, co vede na mýtický šutr u vody, a až ostrá lišta v Nana Biance nám dává jasně najevo, že to už by snad stačilo.

Tak tedy balíme a mizíme zpátky do Čech.
Magic nakonec úplně nezklamal. Ambice byly asi přehnaně vysoké, vzhledem k počasí, stavu, věku. Celý týden sice sucho, ale teploty stále pod bodem mrazu, slunce maximálně dvě hodiny, zmrzlé tělo, prsty, nohy... I to, že jsme za celý týden potkali jen dvě auta Němců ( a to až o víkendu), o něčem svědčí. Ale zalezli jsme si nakonec parádně a na staré pány musíme být prostě spokojeni.

Tak zas někdy, Magický lesíku. T.