A zase ty Vánoce

V týdnu se neudálo nic, co by stálo za řeč. Tedy až na můj absolutně zbytečný solo výlet v plné polní na zasněžený, ledovatý a hnusně šedivý Modřín. A vlastně druhý den se If dobře pohýbala v Katharsis a já si vylezl na laně vršek. A bez cepínů. Letos už nic nepřekvapí.
Nuže, jak po celý tento rok.
Byl plný zvratů, nových věcí a překvapení. Byl špatný a nemilosrdný na počasí a podmínku. Zůstalo hodně projektů, snů a nedolezených věcí, spousty nenavštívených oblíbených míst.

Hodně se trénovalo (nebo udržovalo?) a vzpomínalo na lidi, kteří dříve hojně jezdili a teď už moc, nebo vůbec ne.
Občas to docela chybí, Čížo,

Majzlíci, Simčo, Majkle, Příbo........... kurňa, kde všichni jste (jsme)?
 Ambice byly velké, ale bohužel PRDLAJZ, svět se nezboří a my se z toho taky nezblázníme.
Máme doma totiž Dáreček, Myšičku, naše Sluníčko. A to dává našemu společnému žití a konání teprve ten správný smysl. Člověk si teprve nyní uvědomí, co je a není důležité. Bude fajn, když se ještě někdy něco pořádného stihne vylézt, ale když ne, vůbec, ale vůbec nic se nestane.
Což neznamená, že se nebudeme snažit. BUDEME, a hoodne moc.

OD SRDCE PŘEJEME VŠEM KLIDNÉ PRO(ŘE)ŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ. BOULDRISTŮM A LEZCŮM ŽÁDNÉ DEKO NAVÍC, ZDRAVÉ PRSTY, ÚPONY, RAMENA, KOLENA. KAŠLETE NA DÁRKY, BUĎTE SPOLU! MĚJTE SE RÁDI! PIJTE RUM! MNOŽTE SE! NEBO JEN TAK PRCEJTE. MĚJTE RÁDI PŘÍRODU A NEŽERTE PALMU! JEZDĚTE, LEZTE! ŠŤASTNÉ A VESELÉ! Tomáš, Ivča a Ivča

Vánoční atmosféra

Kuuuk

Malá rodinka

Vánoční pohoda, 370 i s pneumatikou

...250...a jdu smažit kapra

Vánoční hodinovka

Modřín 16-17.12.

Modřín je nyní v kurzu, počasí jinde nejisté a tak to jedeme s If zkontrolovat a omrknout novinky.
Je kolem nuly, fouká silný vítr, kosa jako kráva. Jdeme rovnou dozadu, kde u Hampi už pokusuje Džangli se švýcarským kámošem. Cíl je tedy jasný, zkusit zkosit Hampi direct. Před pár lety jsem vcelku rychle a ve vedru vylezl Hampi doprava, tak jsem zvědavý, jak to půjde přímo. If se mezitím snaží rozehřát a rozklíčovat Jardu Jágra. Já po půlhodince dávám ze stoje, musím nechat pravou nohu na oblince, ne až v madle. Dost cítím ty shyby v týdnu, hlavně ramena protestují. Potom cca hoďku ladím a vzpomínám, jak se dělal crux. If mezitím pálí ostrýma alá Jarda, ale poskok do madla nejde.
Zkouším fleš, ale odnesou to kloubky zborcené krví. Na druhej na pohodu, softové cejdo řekl bych.
 If konečně podřadí a zabere, vymyslíme poskok a za chvíli už se sápe zmrzlou zeleninou na vrchol. Paráda, mamko ( https://www.youtube.com/watch?v=IkCh-_jGHrg ).
 Je čas jít na ostré i o patro výš, není na co čekat. Slunce dnes nevyleze a zima je stále stejná. Dávám dva dobré, kdy padám už za rozpažkou a po chvíli se štěstím přelézám. Měl jsem namále nahoře asi ve třech krocích, ale nakonec to vyšlo. Pěkná linka, díky za chytání a podporu.
Opouštíme kluky a jdeme zkontrolovat Trikoloru. Naštěstí zvěsti o orvaných stupech byly mylné, další Ivči projekt je tedy ve hře. Ze stoje to kupodivu jde dobře, ale síla v té zimě rychle mizí a druhý krok je potřeba nechat napříště. Každopádně to vypadá nadějně, uvidíme. Ještě volám Zákořovi, prý zítra bude pálit slunce a pojede celá tlupa a místo v autě není. Hm, to zní jako plán.
 Ráno tedy vyrážím sám, v Liberci krásně jasno, bude hezký den. Bohužel hned za Libercem se zatáhlo a tak to vlastně bylo celý den. Vlhká zima, mlha, šedivo. Bezva.
Rozlez na dávném restu, Šroubovici DNA. Tohle cejdo mi vůbec nesedí, asi hodinu rozklíčovávám můj šílený program, dávám tři čtyři pěkné pokusy, ale bohužel zase nic. Není kůže, chyty nedrží, kosa, výmluvy. Jdu tedy dozadu za bandou, která v hojném počtu obléhá Hampi šutr. Snad ty stupy a chyty vydrží. Zkouším chvíli Machinaci, ale dnes už není kůže ani síla na vážnější akci. Kroky parádní, silové, bohužel délka opět dost výhoda. Stejně jako v další novince od Džanglíka o šutr vpravo. A stejně jako v Bumerangu (ten snad nějak půjde). Nicméně všechno parádní silové věci. Na závěr dne se přesunuji s Džanglim k Mikropadáku, který po chvilce dávám. Pěkná softová klasika, pro malé těžké, pro delší povinné. Džangli se slušně hýbe v hard projektu ze sedu přímo, hodně hustý a pěkný kroky.

Džangli, PROJEKT a houska se sýrem

Já ještě (na)ladím pravou parádní hranu a zmrzlý, starý a bez zbytků síly a kůže prchám za holkama.

Kůže zmizela

I přes hrozné počasí pěkné dva dny ve skalách. T.

Visy, Makak, shyby, Fixius, shyby 7-14.12.

  V úterý (den restu po Magicu musí stačit) máme dobrý nápad si zatrénovat, dítě uspáno, venku je brr zima a nechutně hnusně. Volíme sérii těžkých visů na max. Trénink překvapivě parádní.

.....a rychle na trénink

  V pátek jedeme na 3.kolo závodů do Makaku zablbnout a zatrénovat. Závody jsou ve vánočním duchu, převleky nás neminou.

trvalá frčí i v pekle

Pěkně postavené bouldry, dobře jsme si zalezli, zatrénovali. Výhra byla taky :).
  V pondělí jsem dala oblíbenou hodinovku, rekord 260 shybů. Začátek dobrý, celkem forma, u 240 shybu se mi trochu motala šiška a u 250 jsem viděla všechny svaté, dnes jich ale bylo nějak moc! Trochu velký kalibr, ale přežívám a mám dobrý pocit, že to pořád jde posunout i po probdělých nocích :) Lezení zdar a sílu. If
  V úterý po obědě mám venkovní absťák a jelikož stále nemám řidičák, volím blízkou destinaci.
Ve 13 15 vyjíždím od domu, o půl druhé stojím pod Fixiusem, je kolem nuly, mokro, rozvodněný potok, ze skály visí tající rampouchy, madlo a levý chyt suchý. Hmm, co zas dneska bude za zážitky? Rozlez tu není téměř žádný a tak hned zkouším první (klíčový) krok. Půlhodiny zkouším kdeco, psycho náskok z mokrých nohou a ostrých chytů, pravou patu, ale nic nefunguje. Už to chci pro dnešek zabalit, ale přicházím na pravou špičku, která funguje stále lépe a krok do madla jsem schopný dát skoro staticky. Paráda, aspoň něco. Dávám nečekaný pokus, kdy udroluju kus lišty, v dalším pokusu padám skoro z výlezu, kdy jsem si nevšiml ledu na stupu a nekontrolovaně žuchnul téměř na plocho. Dalším se štěstím přelézám, vše krom dvou chytů je mokré a to tak že dost
( https://www.youtube.com/watch?v=UipIQkMavSw ). Klasa? Vzhledem k podmínce a dobře vymyšleném prvním kroku raději cejdo s tím, že pro delší lehčí a třeba pro Ivču jasné céplus. Zkouším ještě původní dolezovou variantu, ale je to mokré a dnes psycho. Pro mě to logiku moc nemá a nevidím tu rozdíl dvou stupňů. Ale zase lepší dva bouldry za barákem než jeden.
No uvidíme, asi zbytečné to moc řešit.
 Druhý den se cítím docela dobře, tedy až na plné břicho (fíky od Pavlaťáka před tréninkem nic moc...). Tak tedy Nunyčova hodinovka a nový osobák.
Myslel jsem, že to půjde na pohodu, ale kolem 52 minuty celkem krize, a to až do konce.
360 shybů na dobré liště, úchop pokud možno na klepeto. Na tu bídu docela dobré. T.

..auto s koníčkem, papá Rsko :)

Magický lesík 28.11.-4.12.

Poměrně dlouho plánovaný sen se stává skutečností. Původně plánovaná solo akce se mění na seriozní výlet dvou starších pánů do Svatyně boulderingu. V pondělí dopo vyrážíme z Liberce Korbovým obytňákem směr Švajc. Cesta celkem v klidu, tedy až na švýcarskou hranici, kde hodný pohraničník zjišťuje, že mám dva měsíce prošlý řiďičák. Je dobré to vědět. Do Magicu dorážíme kolem půl desáté, a tak ještě stihneme večerní prohlídku. S pocitem, že je vše suché a dokonale vymrzlé jdeme na kutě.

 Den první - první štace - Sexuální kámen. Měl jsem zafixované z loňských Vánoc, že to bude formalita. Po hodině a půl trvajícím boji se vším možným dáváme oba zestoje. Ladíme sed a po další hodině Korba celkem nečekaně, nicméně krásně a odhodlaně přelézá. Po delší procházce nakonec i já. Jernej Kruder píše dolézat hranou až doprava, ale podle stavu skály na to každý peče a zkrátka leze Minisex SD, obtížnost asi softový ajdo. Další štace Body Count, můj cíl a sen. Docela se v tom dá hýbat, ale suchá teplota pod nulou bohužel nezaručuje dobrou podmínku a boule prostě nedrží.

Některé značky jsme ignorovali...

Den druhý - Octopussy. Z loňska mám zažito, že by to mělo jít, bohužel opak úplný je pravdou. Během dopoledne nejsem schopný (na rozdíl od Korby) po úvodních krocích přehodit ani odděleně nohy doleva. Je kláda i na slunci, tělo nefunguje, jsem rozčarován a zklamán z asi přehnaných ambicí. Ťavka, zpátky na tvrdou zem, do reality, tak fajn. Následuje přesun nahoru, kde během čtvrt hodiny přelézám dávný rest, Čipra, klasické to cejdo ( https://www.youtube.com/watch?v=P_uvXedQ15M ). Ještě ladím Big Jacka, kroky mi přijdou dobrý, ale berou sílu a je jich hodně. A asi zbytečně řeším etiku. Nastupuji ho ze sedu až úplně vlevo u velkého kamenu ze dvou velkých oblin, poté až do nástupu cejda a tím hore. Takto nějak je to i v novém průvodci. Ještě stihneme sklonit hřbet před Kozlíkovou Sofou a skoro za tmy jdeme vařit.

Místo kempu staveniště. Příští sezona bude za 10E minimálně...

 Den třetí - jdu lézt, Korba restuje. Po rozlezu a dopoledních pokusech v Jackovi zjišťuji, že je to v kuse těžký jako prase a opouštím veškeré diskuze o klasifikaci. Přesouváme se dolů k vodě k Bombě, která se dle nového průvodce nastupuje úplně dole ve stisku a bočáčku. Tady nula podtržená, stejně jako dole u vody nástupové Ajdo From shallow... Opět rozčarován a uveden do reality alespoň rychle přelézám parádní vysoké cejdo Papa něco. Poslední štace Kanon, který se mi kromě prvního kroku daří zkrokovat skoro hned. Ale první krok bohužel dnes bez šance.

 Po promrzlém restu jdu rovnou nahoru, alespoň se člověk snad zahřeje chůzí a dvouhodinovými slabými paprsky slunce. Rozlez ve Fightclubu nebyl asi nejlepší nápad, sedmáčkový závěrečný krok za patu bohužel nezlehknul. Dále jdu zkusit Son of a gun, mám nakoukanou betu s levou patou. Přelézám dvakrát během deseti minut, takhle asi dost ojeb ( https://www.youtube.com/watch?v=tHaedmY3NWI ). Po cestě k Jackovi ještě šáhnu do No liberty, kroky pochopím, ale není kůže na jebky a černí to. Přesun k Jackovi, následuje kolo pokusů, dvakrát dolézám až do poskokové lišty, ale mám nakydáno, dost to bere sílu.
Přichází Korba v dobré náladě, mění názor a jde to také zkusit.

Skoro vyleze Malého Jacka a zlehčuje začátek toho Velkého. Už poměrně vyndaný a odevzdaný dávám pokus a naštěstí přelézám. Další štace - Body count podruhé. Je to ten typ bouldru, kdy člověk udělá dva kroky lehce a pak už je neudělá vůbec. Oblina v tom mrazu skoro nedrží, ale je to alespoň zkrokované, tedy až na sundání levé paty při skoku do lišty. Chce to určitě jinou podmínku, tepleji a vlhko, mráz a sucho zkrátka nefunguje, alespoň nám. Další zastávka vysoký Astronaut. V létě se tam bohužel nahoře odlomil dost důležitý velký stup a bez něho to je psycho. Ještě šáhnu do N Changes, parádní vzdušná věc, ale N chance.

Poslední den v Magicu, rozlézáme se v Rhytmu, které nejde, přesun na Microkosmos, který docela jde až na poslední krok, tak pokračujeme ke Kanonovi. Ladím první hrozný krok. Jednou ho nějak dám, dolezu až nahoru do hrany a bohužel smekám, následuje hodinové psycho ladění a nervování se, co a jak s tím. Konečně přicházím na to, jak si správně sednout a zabrat a se štěstím přelézám. Ještě je světlo a tak se pouštíme do zkoušení všeho, co vede na mýtický šutr u vody, a až ostrá lišta v Nana Biance nám dává jasně najevo, že to už by snad stačilo.

Tak tedy balíme a mizíme zpátky do Čech.
Magic nakonec úplně nezklamal. Ambice byly asi přehnaně vysoké, vzhledem k počasí, stavu, věku. Celý týden sice sucho, ale teploty stále pod bodem mrazu, slunce maximálně dvě hodiny, zmrzlé tělo, prsty, nohy... I to, že jsme za celý týden potkali jen dvě auta Němců ( a to až o víkendu), o něčem svědčí. Ale zalezli jsme si nakonec parádně a na staré pány musíme být prostě spokojeni.

Tak zas někdy, Magický lesíku. T.

29.11. Oybin

Tom odjel do Magicu s kamarádem Korbičkou, chlapská akce, bez bab! A tak jsem zůstala sama, doma. No a? Přece nepřestanu lézt, svět se mi nezboří, však já si poradím aj bez chlapa! Než dorazí naši z Havířova, musím jet lézt! Zařizuji si hlídání, je vymrzlo, počasí hlásí -1 až 0 °C, to smrdí podmínkou, pocitově je ale tak -10! Beru rozum do hrsti, nakládám matici do RS-ka a vyrážím mírně vystresovaná do Německa. Honem, honem do kopce, je hrozná kosa, fičí severák.
Pod Jacobem je sucho, skála vymrzlá. Trvá mi hrozně dlouho, než se zaktivuji, jestli se mi to vůbec podařilo, protože přimrzám k chytům, což je dobře, ale nakonec zmrzlá padám pořád stejně v bouli. Cítím, že to dnes půjde, snad to vylezu. Dávám dobré pokusy, ale bohužel tělo nefunguje, umrzám. Zkouším se proběhnout, popřemýšlet, vymyslím si ještě lehčí náskok do obliny......ale zima mi dává pokouřit.
Dávám ještě pár dobrých pokusů, ale je to pořád stejná písnička, mrznu v půlce cesty. Navíc protrhnu prst a můžu se tak akorát sbalit a zase fičet domů.
Naštěstí se tam nikdo nevyskytuje, poněvadž by se asi naučil sprostě mluvit. Hanba mi! Nevylezla jsem, ale zato jsem pěkně zmrzla. Progres veškerý žádný, podmínkou to nelehkne. Prostě mám těžkou betu pro malé, ale jinak nemám šanci. Ze 7C jsem udělala C+/A :D, a tak moje rozjeté kolo nezdarů pokračuje dále...Lezení zdar! If

...zase odolal

23.11. + 26.11. Labák

Hlídání máme až ve středu a tak jedeme zkusit zase něco poblíž - Labáček. Je dost teplo, kolem osmi stupňů, Bivak stále - opět totál prodojenej a tak jdeme dozadu. Na Ivče je vidět chuť lézt na max. a tak ihned ladí - co přijde pod ruku. Nejprve konec Morfa, zde je znát čerstvá síla a vcelku rychle krokuje. Je menší a tak musí vypustit patu za levou přídrž a pak teprve do bočáku. Potom zkouší začátek, naše beta je na ni moc do ramínek a tak vymýšlíme přebrání pravého chytu a levou patu v madýlku, docela to funguje. Paráda, další ajdo zkrokováno.
 Já po chvilce rozlezu dávám Morfo, softové áčko, kde mi to vyšlo ještě z patou až do bočáku, žádné překvapení na závěr jsem bohužel nenašel ( https://www.youtube.com/watch?v=dTwWcuAlh0I ).
Po dlouhé době funguje tělo a lezení nás baví, žádné přemrzání. Dávám ještě dva dobré pokusy v A+ propojce do Bílého máje, bohužel s blbým programem. I tak dolézám daleko a jsem spokojený. Ještě se přesunujeme na Stratosféru, ale nedrží to.
Dáváme dva dny rest a vyrážíme v sobotu. Stavujeme se na Bivaku, který je - KONEČNĚ suchý!!!
Tedy, jakž takž a jakoby, teplota mírně nad nulou drží vlhkost ve skále. Zastávka se protahuje na dvě hodiny, v Ivce bouchly saze, po rozlezu celkem lehce dává Dekra ze stoje a roztáčí zmrzlé kolo pěkných pokusů.
Dvakrát tečuje pravou rampu, zvláště ten druhý pokus byl parádní. Lezla rychle, mírně na riziko a chybělo opravdu málo. Podmínka spíš průměrná, hlavně kosa na silové kroky, mám radost. Teď už to může kdykoliv lézt v tréninkovém modu a vím, že to v suchých 12 stupních pošle s rezervou.
Kolem druhé se přesunujeme dál, ale bohužel na dlouhé bouldry je dnes kosa a ani to moc nedrží. Trvá dlouho, než se člověk zahřeje. Dávám dva dobré pokusy těsně pod výlezovou lištu, ale zmrzlá bandaska dává stopku. Ještě zkouším Bílý máj extension (výlez nahoru), ale padám při směně nohou pod stropem. Každopádně mi přijde originál Red zone (tedy slezem dolů) určitě lehčí, než jak to lezl Ondra a srovnatelná s dolezem Bílým májem. Tam je dlouhý krok do moc neberoucí lišty a blbé trefování zapuštěné kapsy, v originál RZ dobré nabrání chobotnice a těžší krok do lišty.
A pro dlouhé tuplem, nemusí se měnit na stupu pod stropem a jde to celkem lehce poslat vzduchem rovnou na předskalí. Těším se na obě verze, kroky a lezení jsou to parádní. Pro dnešek stačilo, nic se nevylezlo, ale co už. T.

PS: Vyhozené rameno z Morfa mám ještě teď! If

16.11. Trénink + 18.11. Labák

 

To mimino je na baterky!..(trochu nám tu všem už hrabe)

 Jak už to bývá na podzim (letos), venku je zle, psa by nevyhnal ani na terasu, a tak dáváme hodinový trénink. Dítě je uspáno a volíme po delší době desku a shyby na lištách, Mistrovu hodinovku.
 Po úvodních 15 minutách jsme pořád nějací tuzí, za dalších 30 minut je to lepší, ale už nemůžu a Tom je na tom pořád líp a líp. Nakonec dává krásných 333 shybů a víc ani pi...no a já slabých 246 a víc ani ň. Končíme celkem vyřízení a Bobina se akorát budí :). Tak nám to dnes krásně vyšlo.

Naďa

Maminka s dcerkou

 Ve čtvrtek dáváme rest day a v pátek vyrážíme do Labáku. Má být dobře, hlídání je a tak valíme. Nadšení na zabíjení se vyhrneme z auta a běžíme pod skálu.  A proč tady jako někdo postříkal celou stěnu vodou?! Úplně zlité, nechutné, sice teplo, ale nelezitelno. Trochu jsem se namotivovala do Deckera, ale nechala jsem tam jen sílu a znechuceni raději odcházíme jinam. Přesunujeme se pod Itchiho, kde se nám to daří docela slušně nakrokovat (snad), ale chyty nedrží, je to oslizlé a zelené, musíme to příště očistit a počkat na podmínku.

Iči a Skretči šou :)

Dále se přesunujeme na Stratosféru, vymysleli jsme si dost těžkou betu, kde si dobrovolně lámeme kotník a koleno, ale tak by to snad taky šlo.

Že by takto?

2x Noo to šel jinak :D. Pěkně se tam vyházíme. Začíná pršet, což nemělo, a tak to balíme, stejně už je skoro tma. Předpověď jim zase vyšla!!! Už jsme z toho docela zoufalí. Pro dnešek nám to už zase stačilo. Školení bouldristů pokračuje....

Lezení nazdar, kůži a sílu If