Musím říct, že nejedu v úplné formě, prodělala jsem cosi jako chřipku, chrchlám, mám knedlík v krku, ale už mě nebaví sedět doma v tak hezkém počasí. Vyrážíme i s malou Ivčou (taky chrchlá) do Zittau a jdeme dělat ten bouldering. Hlásí hezky, fouká, tak super, bude přelez, určitě, cítím to.
Po předešlých výjezdech, kdy jsme tahali tříkolku, nebo kočár jsme tentokrát už "vychytrale" nechali všechen ten vercajk doma, (že prý dojedeš s kočárem přímo pod bouldry, nutno podotknout, že s Endurem!) a tak jsme tam tentokrát nepřišli už vyčichlí a zralí tak akorát na rest day. Takže super, rozlézám se u Jacoba a půjdu na to. Ivča spí na stromě, tak mi nic nebrání se soustředit.
Protože dnes lezu spíše Jááá, je víceméně už teď jasné, že nebude moc o čem psát, a tak i co číst :).
Padlo 1,2,3,4,5,6,7...od 7 pokusů nahoru jsem to přestala počítat...no prostě, kde jsem začala jsem taky skončila. Je pravda, že jsem měla tři čtyři skoro přelezové pokusy s pádem z pravé blbě nabrané oblinky. Je ale dobré slyšet od Toma, nesmíš bejt blbá! To se těžko provádí, že? A tak teda že jo, a přidávám další a další pokusy, kua ta oblina ve výlezu mi jede, nemůžu si pomoct. No nic, nefouká, je mi teplo, asi mám teplotu. Vyskákaná, vyházená, hotová a zase poražená dávám větší rest. Tom mezitím mizí nahoru na tu krásnou umělou družici. Mezitím nakojím, Tom se vrací, že prý nic...mokré, vlhké, zavlhlé či co a zůstáváme u Jacoba. Dávám teda ještě pár pokusů, třeba jsem zesílila :D, no to určitě, matko! Tak snad příště a nesmíš bejt blbá!
Ladím ještě traverz za 8A, který se mi líbí, jednotlivé kroky vypadají snadně, vytrvalostní cesta, ale koncový bouldřík bude pro mne oříšek. Ale vypadá to, že to snad půjde. Takže aspoň z toho radost.
 |
| U Jakuba |
Poslední dobou si nějak moc stěžujeme na podmínku, trénuje se.....ale zase na druhou stranu se taky žere, popíjí vaječňák a tak je to vše dohromady ten tzv. průjem či tužka. Vymlouvat se pořád na podmínku, to už taky nejde...je potřeba být k sobě upřímný a tvrdý.
Po tomto fiasku jedeme na Bor, kde by mělo být frito, foukat, prostě má být dobře!
Máme hlídání Satánka a tak vyrážíme už brzy ráno, abychom si zalezli. Přijíždíme pod kopec a je
17 °C, což není zlé. Vypadá to nadějně. Akcelerujeme do kopce přímo pod Raidena, kde zjistíme, že to vůbec, ale vůbec, ale vůbec nedrží. Nechápeme nic, je příjemně, akorát nefouká a je vlhko ve vzduchu. Odcházíme k Čisté duši, kterou neumím a pak se vydáme nahoru k Wrestlerovi. Zkouším Knock Out, kde mi jaksi nejde našroubovat ruka do chytu a jsem out. Ale snad zkrokováno napříště. Tom zkouší Noo Noo boulder Puroresu, kde má letecký den a po nezdaru se přesunujeme o patro výš, kde na nás čeká krásná jobovka Naplivu( Naflušu) na vaše hroby, která nám taky nejde! Tomovi šklhají nožky, bruslí tam jako na ledě, no a já jsem tam jako ukřižovaná. Tak teda dobře Bore, dnes nás pěkně školíš!
Jdeme výš a výš, stoupáme k 3D objektu, tady zkouším mega silové C+ od Stráníků, takový prasečí holčičí fix. Další zastávka Pixiebob, kde odhodlaně ladím poslední krok. Tom ještě vleze do vysoké novinky Programix, ale třendo, tejpka na ukazováku a strach vystavuje stopku.
Poslední zastávka Palladin, kde konečně vcelku suše dvakrát dávám dlouhý krok nahoře, lišty ale bohužel nedrží a tělo už není. Tom ještě vyřeší další krok v propojce a je tak akorát čas na rychlý únik přes borůvkové pole za malou domů. Další hrozný Bor. I.
 |
| Pasáček |
 |
| Bacha, zdrhaj!!! |
